Vrátil jsem se z Podkrkonošského potlachu v kempu Kateřina a rád bych napsal pár svých postřehů. Budou dosti osobní, snad prominete ...
Podkrkonošský potlach v kempu Kateřina se podle mého velmi vydařil. Nemůžu psát o celém potlachu, neb jsem dorazil až v sobotu ráno a jen nasával informace, z nichž bylo patrné, že i pátek byl velmi podařený a tvůrčí, a to jak po stránce kvalifikovaného testování včelích produktů, tak po stránce odborných debat o metodice včelaření a jejích odlišnostech systémových, osobních i místních. Celkový program nebyl nikterak pevný, byl jen hrubý rámec a v něm řada možností, jak reagovat na právě vzniklé situace a rozvíjet debatu na právě se objevivší témata. Pořadatel už dříve zmínil, že nejlepší debata je ta, v níž se reaguje na otázky účastníků, což se opět v praxi ukázalo jako po výtce dobré. Byla totiž splněna i ta podmínka, že se jí účastnili lidé znalí, zkušení a schopní takto ad hoc takovou debatu vést.
Sobota začala poučnou procházkou po okolí, při níž Michal Počuch ukazoval v praxi na listech i jehličkách producenty medovice in natura. Přiznám rád, že pro mne to bylo velmi poučné a cenné. Konečně jsem viděl ve skutečnosti to, co v knížkách a fotkách různé kvality moc nevidím ...
a navíc k tomu slyšel komentář a glosy odborníka.
Procházkou jsme došli až k jedné ze včelnic Karla Jiruše a tam to také bylo pro mne cenné. Karel nám ukázal řadu svých metod a vychytávek a v praxi dokumentoval, jak cenná je pro pokrok a nápady lenost (aspoň já to tak pochopil ...
) Maximální zjednodušení, minimální pracnost při zachování plné funkčnosti. I ten letošní cement, jímž se tamní včely tak bytelně opevňují, jsme viděli a ochutnali. Ale jsme nenašli tu cementárnu, odkud jej nosí ...
Poté, co jsme dali trochu oddechu ušlým nohám (bylo to nutné, protože tělo jsou spojené nádoby a nohy čertovsky souvisí s hlavou ...), doplnil odpoledne Michal Počuch své praktické výklady přednáškou o producentech medovice, při níž popsal spoustu z nich a vysvětlil jejich vývojový cyklus, popsal prostředí, v němž žijí i nepřátele, které je ohrožují. Vše to doplnil krásnými a velmi kvalitními fotkami, které byly opět mnohem lepší než fotky publikované v běžné literatuře. Bylo okolo ještě další povídání, dotazy a odpovědi.
Přednášku začal vlastně Michal pozvánkou na návštěvu včelařské stezky CESTA MEDU, která byla otevřena koncem září r. 2010 a vede z Malhostovic do Skaličky u Tišnova. Na 3 kilometech jsou vedle 6 informačních tabulí s obecně včelařskou tématikou i s tématikou vlivu včel na biodiversitu krajiny k vidění i Boží muka se sochou sv. Ambrože z lipového dřeva a prosklený pozorovací úl (více na adrese
http://csv-drasov.webnode.cz/info-/).
Tím ovšem sobotní program nekončil. Po večeři se slova ujal profesionální včelař a muž, který si klade spoustu otázek a snaží se na ně velice poctivě nalézat odpovědi, Bronislav Gruna. Nabídl téma drsné, jež znepokojuje řadu včelařů v Čechách i na Moravě, totiž v současné době tolik rozšířené krádeže včelstev. V průběhu večera pak došlo v debatě na řadu aspektů, které v této věci situaci komplikují (validita důkazů, dokumentace, chycení pachatele při činu, součinnost policie etc.). V dalším tématu pak přiblížil své včelaření v průběhu roku a v cenném výkladu i v poučné fotodokumentaci ukázal své metody a svá zjištění při chovu matek, při péči o oddělky a při spoustě dalších činností podle toho, kam se zrovna debata stočila. Ku podivu nedošlo moc na oblíbená témata rámkových měr a úlových systémů, mohli jsme však vidět i unikátní a podrobně komentovanou fotoreportáž ze záchrany včelnice při povodni, při níž i mně, skalnímu vodákovi, běhal poněkud mráz po zádech ...
Nedělní program už byl opravdu volný, někteří vyrazili na výlet do kouzelného okolí, jiní dále zatvrzele seděli v klubové místnosti a debatovali. O čem? Toť otázka! Některá témata: vícematečné včelaření, zimování více matek, klíckování matek. Samozřejmě i ona pověstná červená nit byla přítomna, totiž náš pohříchu věrný druh roztoč Varroa destructor, jeho biologie, vývoj napadení včelstev, kombinace s napadením viry. No a - jak jinak - také dotace ...
A k tomu řada osobních zkušeností účastníků, kromě ryze odborných také třeba třeskutě humorné příběhy z prodeje medu na tržišti. Cenné, velmi cenné, dochází to postupně ...
Potlach si určitě užily si i děti (neptal jsem se jich, jen je pokradmu sledoval, protože i doma řeším, jak zapojit vnoučata, když hlídám ..., musely by to sem ovšem napsat samy), mohly se projet na koníčkovi, velbloudu, pozorovat lamy, kozy, pávy a dokonce i tygry ... i koupání bylo a prolézačky mocně sofistikované ...
Ku zdaru přispěl i příjemný a vstřícný personál a výborná kuchyně.
Já to vidím jako moc fajn setkání se spřízněnými dušemi. Zároveň jsem se spoustu nových věcí dozvěděl. Karel Jiruš několikrát zmínil, že si postupně takto plní svůj sen. Takže mu chci tímto poděkovat za takové sny ... Jen houšť, sni, Karle, sni ...
. I všem samozřejmě ostatním, kteří ku zdaru jakkoliv přispěli. Budu rád (a nebudu jistě sám, když toto osobní povídání doplníte vlastními zážitky. A protože mi kdosi, jehož jméno si nějak furt nemůžu vybavit, doma zapomněl ten ... eh, jak se to jmenuje ... jo ... foťák (!), tak pokud by někdo měl nějaké fotky ...