(26.12.2014 22:53)MartinH napsal(a): [ -> ]
[quote='jirka.marx' pid='96236' dateline='1419626963']
V klidu si ji přečti, mezitím si sežeň na http://www.suplik.cz Přirozený život včel versus člověk od p. Nymsy a pak nám řekni. Já je četl obě
to že patříš mezi ty, co je tahle kniha oslovila, jsem pochopil, ale na foru ŠPV jsem si všiml, že patříš i mezi ty, kteří to chtějí zkusit. Co je na tom tak fascinující? Uchvátilo tě to a propadls tomu, nebo chceš jen zkusit jestli to vůbec možné?
[/quote)
Přetáhl jsem otázku z jiného vlákna, ale raději bych na ni odpověděl tady.
Včelařím docela krátce, ještě asi tak deset let budu začátečník a pak se to budu dál učit. Doufám.
Co mne ale zaujalo, je to, jak nesmírně komplikovaně se vlastně dneska včelaří, rozšiřování, zužování, souše tam, mezistěny tam, stavební rámky sem a kolik, ten říká tak, ten zase jinak.
Tohle musíš udělat tehdy a tehdy, jak opomeneš, budou se rojit. Pak zebrování v plodišti, zebrování v medníku, mateří mřížku vzdycky, mateří mřížku nikdy, mateří mřížku někdy..ale kdy??
Chováme se ke včelám jako by si bez naší pomoci neuměly ani s prominutím "uprdnout"
Na jedné straně tvrdíme, že včely jsou superorganismus, který je na zemi 150 000 000 let a na druhé straně to vypadá ,že bez naší "pomoci" by se nedožil jara.
Když někdo v nadsázce napíše, že nejvetším nepřítelem včel je včelař ani to jako nadsázku neberu.
Když si říkám, co nás k tomu vede, tak odpověď je jedna....chamtivost....my tomu tedy říkáme medný výnos.
Ke včelám se tedy chováme v zájmu medného výnosu tak jako k hospodářskému zvířeti. Se vším všudy. Že to včely zvládaly až do teď je hlavně o tom, že jejich schopnosti se adaptovat jsou úžasné. Ve chvíli kdy se do toho přidaly nemoci, nasadili jsme jedy, když to nefungovalo, tak další a víc. Ted naše včely padají na viry co bude dál??
Co to takhle otočit a zkusit jim, když už je chováme, zařídit podmínky pro jejich přirozený život aby mohly žít tak, jak samy umí a aby nemusely neustále uklízet tu spoušť, kterou jim naděláme při svých zásazích. Co můžeme každý z nás udělat?
1. Rozmístění včelstev po krajině.....jednotlivec neovlivní a žádnou organizaci bych k řešení nepustil
2. Rozmístění včelstev na včelnici... množství na jedné včelnici a vzdálenost úlů od sebe. To můžeme každý z nás ovlivnit. Vzdálenost úlů sníží zalétávání a tudíž i infekční tlak.
3. Velikost úlu. Má to dva aspekty, jeho absolutní velikost a dále neměnnost této velikosti. Včely vnímají prostor tedy i ten nezastavěný a při každé jeho změně se musí vlastně přeprogramovat. Když ho vyhodnotí jako nedostačující, nastartují program rojení. A to 6 týdnů před vlastním vyrojením. Komu se vyrojily letos včely na začátku května, měl je malý v půlce března.
4. Plodiště. Jeho velikost a přirozená stavba v něm. Vše ponechal p. Nymsa na včelách(bez mezistěn) Jak prosté a jak geniální. Včely mají vše tak, jak samy chtějí a jak zrovna tomuto včelstvu vyhovuje. Neřeší množství a umístění trubčiny, plásty mají volný konec (důležité pro dorozumívání) Architektura plodiště je důležitá i z hlediska imunity včelstva jako celku.
Výsledek.....zdravá nerojící se včelstva, která řeši výměnu matky a tudíž genetickou obměnu a přízpůsobení se místním poměrům pomocí tiché výměny matky.
Hnutí Šance pro včely má na svých stránkách Základní teze. Pan Nymsa je asi nečetl, ale včelaření v jeho úlech je naplňuje téměř dokonale. Proč asi?
Ve své knížce pan Nymsa ukazuje výsledky pokusů svých a svého otce. Nesmírně zajímavá je kapitola o zimování na obrovských plástech. O přirozeně vícematečných včelstvech.... Byl jsem u pana Nymsy a samozřejmě zkusím chovat včely v úlech vycházejících z jeho N2 úlů. Modifikuji velikost vzhledem k nadmořské výšce a svým truhlářským nedovednostem. Výsledky dám samozřejmě na VF.
Doporučuji si tu knížku fakt přečíst . Je to jedna z knížek, kterou budete číst potřetí a stále se budou vynořovat nové a nové věci. A budou pasovat na to, co znáte od svých včel.