Souhlasím s přítelem Poláchem, před asi rokem jsem mluvil s doc. Ptáčkem, který na včelnici Mendelovi univerzity má pro výzkum a studium většinu známých soustav úlů (většinu v provozu). Moc zajímavě o tom mluvil a narozdíl od většiny včelařů z něj nebylo vůbec cítit prosazování nějaké jemu blízké úlové soustavy!!! Zkusím zkrátit, co mi řekl, doufám, že ho budu citovat správně.
Včelaření v jedno a dvouprostorových úlech je časově zbytečně náročné a nevýkonné. Dnes je čím dál více okolo nás monokultur a když Vám rozkvete řepka poblíž stanoviště, u těchto úlů nelze redukovat příliš rojení. Proto v nich včelaří spíše starší "zajetí" včelaři, včelaři v kočovných vozech a včelínech, kde již není možno "jít nahoru" a ze začínajících bohužel ti, které učí včelařit starší včelař a oni tak startují na špatné koleji. Nicméně dobrý včelař na krásném stanovišti v těchto úlech bude mít větší úspěchy než špatný v moderních soustavách...
Včelám vyhovuje tvar rámku blížící se chomáči a plodovému tělesu!!! Proto nízkonástavkové úly mají nevýhodu, nepřibližují se a plodové těleso je tak rozděleno mezerami, což není dobře. Kombinace výsokých nástavků v plodišti a nízkých nahoře je zase problém se střídáním díla a obměnou plástů. Jen vysoké nástavky vyhovují včelám nejvíce, nikoli však včelařům - jsou těžké.
Dle docenta by pro včely byl ideální úl s plásty cca40x40!!! a cca 3-4 nástavky v sezoně. Zkuste si ale tento nástavek z horní pozice plný medu sundat... strašné!
Dle Ptáčka i otázka zateplení není jednoznačná. Pro velkochovy jsou prý výhodnější hlavně z důvodu nižší pořizovací ceny nezateplené. Velkochov také nemá ambice vysokých výnosů z jednoho včlestva. Naopak ekonomické jsou cesty více "jednoduchých" úlů s nižší prací a jejich většího množství (poměr výkon/zisk je pak lepší u 100x40kg než 50x80kg). Pro malochovatele je efektivnější pár úlů s velkým medným výnosem - já mám 10úlů a letos (2010) průměr 79kg/včelstvo, ale té práce okolo?!? Zde je tedy zateplení výhodnější - cenově ale dražší. Do zateplení samozřejmě mluví hodně i nadmořská výška, cena cukru, krádeže úlů atd. Takže není nic jednoznačné.
V závěru mi pan Ptáček řekl, že to chce najít kompromis výhodný pro včelstva, včelaře a danou lokalitu. Tomu prakticky vyhovují úly Lang, Optimal a 39x24 nástavkový.
Takže jak on říká, dobrý včelař a silné včelstvo umí v těchto systémech včelařit ve všech stejně. Jde jen o subjektivní názor. Včelám je to jedno. Jen musíme u každého tohoto systému respektovat jeho výhody a nevýhody a přizpůsobit se. Včely to umí perfektně - lidé jen někteří.
Cesta k jedno a dvouprosotrovým úlům je však pouze cestou zpět. Navíc nejhorší, co můžeme v dnešní době nemocí dělat, je včelařit v 30-ti a více letých úlech plných spor a zárodků nemocí. Výsledek práce je také přímo úměrný obměně díla a i úlů. Vy byste chtěli bydlet v činžáku z roku 1900 bez rekonstrukce plného plísní a špíny?
Můj názor je tedy shodný s panem docentem, najděme vhodné stanoviště (1/3 úspěchu), mějme dobrý včelařský rok (1/3 úspěchu) a to ostatní (jak včelaříme, jaké máme matky a silná včelstva, jaké máme úly, zdraví včel, správnost zásahů včelaře) dělejme moderně (1/3 úspěchu). Tyto tři faktory jsou předpokladem úspěchu a ani jeden nemůžeme podcenit a vynechat.
Jan Lehečka