01.06.2010, 0:08
Na pátek osmou hodinu večerní jsem měl objednaný zavřený matečník, ze kterého se měla matka líhnout v sobotu. Spěchal jsem tedy na chalupu, abych udělal oddělek, který by byl alespoň dvě hodiny osiřelý, aby nebyl problém s přijetím nové matky, s tím, že si pak pro ten matečník dojedu.
Vlezl jsem tedy do silnějšího včelstva a postupně vyndal tři rámky s plodem a zásobami, které jsem dal do nástavku od tachováku spolu s třemi mezistěnami. Asi běžný zásah, ale pro mne to bylo něco absolutně nového.
Obdržel jsem jedno lehké žihadlo přes kabát do předloktí a druhé natvrdo do krku kousek od tepny. Na rukávech a klobouku jsem jich později napočítal asi 12, ale ty se mi na kůži nedostaly.
To lehké bylo jen škrábnutí. Sice v kabátu nechala včela žihadlo, ale mne bodla jen povrchově, ale i tak jsem to cítil.
Zato to druhé bylo trefené pěkně. Nechal jsem si ho tam do konce, než jsem vše zavřel a uklidil, což, jak jsem později usoudil, byla asi chyba.
Když jsem se vrátil do chalupy, moje máti mi žihadlo vyškrábla. Ale po chvíli jsem cítil, že mi natýkají rty. Když mi začal dřevěnět jazyk, otec to nevydržel a jeli jsme na pohotovost. Na předloktí mi vyskákaly samé pupínky, a kůže na rukou, krku, břiše a stehnech mi zrudla a tvořila krásné mapy, protože byla ostře ohraničena s vedlejší bílou kůží.
Vzhledem k pátečnímu provozu a nejbližší pohotovosti ve vzdálenosti přibližně 22 km jsem po chvíli jízdy raději zavolal záchranku a dali si sraz na poloviční vzdálenosti.
Dorazili za 8 minut od telefonátu. To bychom neujeli ani náhodou - po cestě byly dvě uzavírky se semafory a kyvadlovou dopravu. Naštěstí jsem se nedusil.
Doktor s doktorkou do mne napumpovali nějakou infůzi, kalciovku a dithiaden. Byli všichni moc milí. Starší doktor byl také včelař a se zájmem se vyptával, jak se to stalo. Dal mi radu, ať tři dny před lezením do včel zobu Zirtec a budu mít klid.
A aby toho nebylo málo, tak řidič sanitky ke konci přišel na to, že jsme spolužáci ze základky.
Po odjezdu sanitky jsme se stavili ve vedlejší vsi pro ten matečník. Tam jsem dostal další radu, jak na včelí jed - dát si pořádného panáka.
Cestou zpátky jsem volal manželce, která zůstala na víkend v Praze. Když jsem jí ještě tuhým jazykem říkal, co se stalo, trnula hrůzou, a když jsem si z toho dělal srandičky, říkala: "A ty se tomu ještě směješ."
Když jsme se vrátili na chalupu, tak ještě trošku oteklý jsem vrazil oddělku matečník. V sobotu jsem se do nich mrknul jen přes fólii, abych je nerušil. a byly klidné.
V neděli jsem vyndal prázdný matečník, vložil souš naplněnou vodou, což jsem měl udělat hned v pátek, ale nějak mne to vypadlo, a doplnil ještě dvě mezistěny.
Jedna mezistěna z pátku byla z jedné strany už ze 3/4 pěkně rozestavěná.
Včely rozhodně nejsou nudná zvířátka.
Vlezl jsem tedy do silnějšího včelstva a postupně vyndal tři rámky s plodem a zásobami, které jsem dal do nástavku od tachováku spolu s třemi mezistěnami. Asi běžný zásah, ale pro mne to bylo něco absolutně nového.
Obdržel jsem jedno lehké žihadlo přes kabát do předloktí a druhé natvrdo do krku kousek od tepny. Na rukávech a klobouku jsem jich později napočítal asi 12, ale ty se mi na kůži nedostaly.
To lehké bylo jen škrábnutí. Sice v kabátu nechala včela žihadlo, ale mne bodla jen povrchově, ale i tak jsem to cítil.
Zato to druhé bylo trefené pěkně. Nechal jsem si ho tam do konce, než jsem vše zavřel a uklidil, což, jak jsem později usoudil, byla asi chyba.
Když jsem se vrátil do chalupy, moje máti mi žihadlo vyškrábla. Ale po chvíli jsem cítil, že mi natýkají rty. Když mi začal dřevěnět jazyk, otec to nevydržel a jeli jsme na pohotovost. Na předloktí mi vyskákaly samé pupínky, a kůže na rukou, krku, břiše a stehnech mi zrudla a tvořila krásné mapy, protože byla ostře ohraničena s vedlejší bílou kůží.
Vzhledem k pátečnímu provozu a nejbližší pohotovosti ve vzdálenosti přibližně 22 km jsem po chvíli jízdy raději zavolal záchranku a dali si sraz na poloviční vzdálenosti.
Dorazili za 8 minut od telefonátu. To bychom neujeli ani náhodou - po cestě byly dvě uzavírky se semafory a kyvadlovou dopravu. Naštěstí jsem se nedusil.
Doktor s doktorkou do mne napumpovali nějakou infůzi, kalciovku a dithiaden. Byli všichni moc milí. Starší doktor byl také včelař a se zájmem se vyptával, jak se to stalo. Dal mi radu, ať tři dny před lezením do včel zobu Zirtec a budu mít klid.
A aby toho nebylo málo, tak řidič sanitky ke konci přišel na to, že jsme spolužáci ze základky.

Po odjezdu sanitky jsme se stavili ve vedlejší vsi pro ten matečník. Tam jsem dostal další radu, jak na včelí jed - dát si pořádného panáka.

Cestou zpátky jsem volal manželce, která zůstala na víkend v Praze. Když jsem jí ještě tuhým jazykem říkal, co se stalo, trnula hrůzou, a když jsem si z toho dělal srandičky, říkala: "A ty se tomu ještě směješ."
Když jsme se vrátili na chalupu, tak ještě trošku oteklý jsem vrazil oddělku matečník. V sobotu jsem se do nich mrknul jen přes fólii, abych je nerušil. a byly klidné.
V neděli jsem vyndal prázdný matečník, vložil souš naplněnou vodou, což jsem měl udělat hned v pátek, ale nějak mne to vypadlo, a doplnil ještě dvě mezistěny.
Jedna mezistěna z pátku byla z jedné strany už ze 3/4 pěkně rozestavěná.
Včely rozhodně nejsou nudná zvířátka.
