RE: Jen tak
Název Grónsko-Gronland je vlastně marketingové lákadlo, které sem mělo přitáhnout první usedlíky, když největší ostrov světa objevil po roce 982 Viking Erik Rudý. Navíc v té době byl název pravdivý, protože teploty vzduchu byly kdysi stejné, jaké se chystají v následujících desetiletích pro nás. Evropané tedy Grónsko znají už dlouho. Od roku 986 osídlil Erik Rudý okolí Brattahildu. Jednalo se asi o 700 kolonistů, takže reklama byla úspěšná. Na jihu Grónska zůstaly dodnes zachovány ruiny obydlí a kostelů. Roku 1000 Leif Eriksson, syn Erika Rudého, objevil Severní Ameriku (tzv. Vinland). Obchodní vztahy s Vinlandem trvaly až do 14. století, čímž je už dávno opouštěn stereotyp, že "Kolumbus objevil Ameriku". Sám jí sice oficiálně získal pro španělskou korunu, avšak Vikingové z Grónska už dávno před ním plavbami propojovali pozdější velmoci, dnešní USA a Rusko.
K úbytku kolonistů přispělo zhoršující se podnebí, docházelo totiž k postupnému globálnímu ochlazování. Roku 1350 islandský kněz Ivar Bardarsson tvrdil, že bylo osídlení v Grónsku ukončeno. Není jasné, zda Seveřané vyhynuli, či se smísili s Inuity. "Eskymáci" se už dávno předtím přestěhovali ze severní Kanady a vytvořili zde kulturu Thule. Roku 1721 však došlo k novému evropskému osídlení skrze norského misionáře Hanse Egedeho. O dvacet let později dokonce potomek českých vystěhovalců, Jakub Severin v Grónsku zakládá tři obchodní osady, jedna z nich se jmenuje i Jakobshaven-Jakubův přístav. Kielským mírem z roku 1814 se tak Grónsko dostává pod dánskou nadvládu. Během 18. a 19. století ledový ostrov opakovaně navštěvují holandští, dánští a němečtí velrybáři. V tu dobu je země i královstvím všech dobrodruhů, hlavně pro lovce a polárníky. Kromě Norů, Britů a Američanů se s Grónskem a Inuity seznámil i Moravan "Eskymo" Welzl, který bájil o severních krajích v době, kdy v českých kinech běžel film o eskymáckém náčelníku Nanukovi. Od té doby neřeknou Češi zmrzlině na dřívku stereotypně jinak než nanuk. Stejně nám zůstala představa o místních obyvatelích jako lidech v tuleních kožiších.
Po druhé světové válce v Grónsku zřizují svou leteckou základnu (Thule Air Base) Spojené státy americké. Byla totiž uzavřena smlouva mezi Dánskem a USA o společné obraně ostrova v době studené války. Roku 1953 se Grónsko stává vnitřní součástí Dánska, ale roku 1979 znovu dostává autonomii, s vlastní vládou a parlamentem. Roku 1985 se Grónsko dokonce dopustilo "drzosti", které asi můžeme litovat. Jako jediné území v historii vystupuje z EU, avšak ponechává si i nadále statut zámořského teritoria EU s výhodami celní unie. Nedávno se v referendu 75,5% grónských voličů vyslovilo pro větší autonomii Grónska, které má od Dánska postupně přebírat kontrolu nad soudnictvím, policií, vězeňstvím a přírodními zdroji. To se týká hlavně ropy, která se může stát tím největším bohatstvím, co vytvoří zmrzlé "grónské emiráty". Nebo rozmoklé? Zatím Inuité, připravení o tradiční způsob života propadají často laxnosti a nezaměstnaností i alkoholismu, brzy však můžou těžit ropu a už nyní zde dokonce pěstují brambory. Aspoň někdo tedy má z globálního oteplování výhody.
Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
autor:
David Ašenbryl
Když sopka mění klima…
Oxid siřičitý se společně s vodou v atmosféře může během několika týdnů přeměnit v kapičky kyseliny sírové. Tyto kapičky se následně přemění v sulfátové aerosolové částice, které jsou důležitým činitelem ve změnách klimatu. Dokážou totiž měnit teplotu v atmosféře. A to buď jejím ohříváním, nebo ochlazováním. Záleží totiž na tom, kde se aerosol nachází. Pokud je v troposféře, je schopen zachytávat teplo vyzařované z povrchu Země. Ve stratosféře je naopak schopen odrážet sluneční záření dopadající ze Slunce na Zem, a tím planetu ochlazovat.
Zda se vyvržený sopečný materiál dokáže dostat až do stratosféry, je přitom závislé na výšce, do které hustý oblak sopečných plynů vystoupá. V případě Laki se odhaduje, že se popel dostal do výšky minimálně 9 kilometrů, ale nejspíše až 13 kilometrů. V oblasti rovníku se hranice troposféry a stratosféry, tzv. tropopauza, nachází ve výšce okolo 18 kilometrů, tedy výše, než mračno vystoupalo. Nicméně v případě Laki vstoupil do hry ještě druhý faktor. Tropopauza není všude stejně vysoko. Vlivem množství dopadajícího slunečního záření je troposféra mocnější v oblasti rovníků a slabší v oblasti pólů. Tam je tropopauza ve výšce přibližně 8 kilometrů. Laki leží okolo 64° severní šířky, hranice stratosféry je proto relativně nízko a 13 kilometrů vysoké sopečné mračno stratosféry dosáhlo. A to mělo dalekosáhlé následky.
Satelitní fotografie pořízená v roce 2010 ukazuje šíření sopečného oblaku vzniklého erupcí islandské sopky Eyjafjallajökull. Sopečný prach se vlivem atmosférického proudění rozšířil nad Britské ostrovy i kontinentální Evropu a zablokoval leteckou dopravu. Podobný obrázek by se nám naskytl i v roce 1783, kdy se nad Evropu začalo šířit mračno spojené s erupcí sopky Lakagígar. Snímek byl otočen, sever je vlevo.
Snímek NASA, Volné dílo, CC0 1.0
Zatímco materiál vznášející se v troposféře je převážně deštěm poměrně rychle odstraněn (zpravidla v řádu dnů, tedy pokud není neustále obnovován), ze stratosféry se jednoduše nedostane. Materiál se tam může vznášet po několik let. Navíc může být vzdušným prouděním rychle rozprostřen nad celou planetu. Vzdušné proudění v nižších vrstvách atmosféry proto přineslo tyto aerosoly do Evropy záhy po erupci, velké množství jich ale nad celou severní polokoulí zůstalo ve stratosféře po několik let.
Zatímco v Evropě způsobily tyto aerosoly nesnesitelná horka a ničivé letní bouřky, celkově jejich přítomnost ve vyšších částech atmosféry způsobila ochlazení na celé planetě. Odhaduje se, že vlivem exploze Laki poklesly průměrné teploty na severní polokouli o 1,3 °C a nižší teploty vydržely po několik let.
Po letních vlnách veder roku 1783 přišla do Evropy tuhá zima, která byla jedna z nejhorších za posledních 250 let. Lidé po celém kontinentu umrzali na ulicích měst, například ve Vídni na následky mrazů umíralo 15 až 25 lidí denně. V okolí Holandska zamrzlo Severní moře tak, že dvojice bruslařů byla schopna urazit 25 kilometrů podél pobřeží. Ve Stockholmu naměřili v březnu teplotu -33,7 °C, nejnižší teplotu, která tam byla kdy v tuto roční dobu naměřena. Labe a Dunaj zcela zamrzly, což zablokovalo říční dopravu na těchto významných evropských dopravních tepnách. V horách se nahromadily obrovské zásoby sněhu, které začaly významně tát s nečekaně rychlým příchodem jarních teplot.
Na jaře 1784 proto postihly rozsáhlé oblasti Evropy devastující povodně. Dotkly se i Prahy. Hladina Vltavy se za 12 hodin zvedla o čtyři metry. Vzedmutí hladiny společně s plovoucími krami ledu zapříčinilo poničení Karlova mostu. Z mostu se přitom zřítila do vody socha anděla, kterou potápěči vylovili až během oprav mostu v roce 2004.
Na jaře 1784 se rozvodnila i řeka Mohan v německém městě Würzburg, rozsah zkázy je zachycen na dobovém obrazu. Umělecká díla s tématikou záplav jsou v tomto roce napříč Evropou častá. Spekuluje se, že erupce Laki se podepsala i na vzhledu dalších děl. Řada maleb z roku 1783 například zachycuje neobvykle barevné západy Slunce.
Autor malby neznámý, volné dílo
Na základě výsledků klimatického modelování se navíc zdá, že ochlazení atmosféry bylo zodpovědné také za zastavení proudění monzunových větrů, které přináší vláhu nad africký kontinent. Značný rozdíl teplot mezi souší a oceánem dává vznik výraznému vzdušnému proudění, které přináší nad Afriku vláhu. Pokles teplot způsobil, že tento teplotní rozdíl nebyl tak silný, takže proudění v obvyklé síle nevzniklo. Monzun se tak v roce 1783 ani v následujících letech nad Afrikou neobjevil. Na kontinent proto nepřišly obvyklé srážky. Pokles hladiny Nilu a doprovodné sucho v deltě Nilu způsobily hladomor, šestina obyvatel Egypta zemřela nebo dočasně odešla ze země (asi 500 tisíc lidí).
Také v Severní Americe se zima 1783/1784 stala nejdelší a nejstudenější zimou, která byla kdy lidmi zaznamenána. V oblasti Nové Anglie se teplota pohybovala pod bodem mrazu nejdéle v historii, v New Jersey se potýkali s obrovskými přívaly sněhu. V oblasti přístavu Charleston v Jižní Karolíně panovaly takové mrazy, že bylo možné bruslit na zamrzlé hladině. Přístav v Baltimoru 2. ledna zamrzl a ledové sevření nepolevilo do 25. března. Řeka Mississippi zamrzla v New Orleans a ve vodách Mexického zálivu pluly ledové kry.
Nepřízeň počasí s následným hladomorem zasáhla i část Číny a Japonsko. Doposud zůstává předmětem diskuse, jestli i tyto jevy vzešly z důsledků sopky Lakagigár, či jestli byly zapříčiněny něčím jiným, například jevem El Niño ovlivňujícím počasí v oblasti Tichého oceánu. V dotčené době byl totiž vliv El Niña na počasí zrovna na vzestupu. A jelikož je klimatologie nesmírně komplexní věda, do níž vstupuje řada činitelů, je zpětně složité zjistit, jak který činitel ke změně klimatu přispěl.
Bez ohledu na to, jak velkou část severní polokoule sopečná erupce ovlivnila, se v Evropě obyvatelé s jejími následky vyrovnávali dlouho. Nepředvídatelné počasí s poklesem průměrných teplot totiž zapříčinily opakovanou neúrodu a s tím spojené strádání obyvatelstva. Hladové bouře se proháněly kontinentem a strhávaly Evropu do revolučního vření. To v roce 1789 v tehdejší monarchistické Francii vyústilo v útok na Bastilu a zažehnutí Velké francouzské revoluce, jež navždy změnila osud kontinentu. Dnes se proto část vědců kloní k názoru, že mezi revolučními událostmi a islandskou sopkou existuje zřejmá souvislost. Je proto možné, že za jednu z největších změn v politickém uspořádání Evropy vděčíme málo známé islandské sopce.
zdroj:https://vesmir.cz/cz/on-line-clanky/2019/05/laki-sopka-ktera-pomohla-zazehnout-velkou-francouzskou-revoluci.html
Buckfast není Zločin...I když se to mnoho lidí snaží prosadit...
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 25.01.2021 21:39 od KTM.)
|
