Příspěvek: #1

Vážení přátelé, dlouho přemýšlím, zda-li to sem mám napsat, ale nedá mi to a musím to udělat.
Ani nevím, jestli to sem na Fórum patří, ale vnitřně cítím, že ano.
Od letošního jara jsem skončil se včelařinou.
Nikdy bych to sám do sebe neřekl, že tohle dokážu udělat, ale jednoho dne se vše tak nahromadilo, že jsem si řekl: "Už dost!"
Ano, jistě, ještě jsem si vše mohl tisíckrát rozmyslet a rozhodnutí vzít zpět a říci si: "Tak si pár úlů nechám a kdyžtak pak stavy opět navýším."
Ale to rozhodnutí bylo tak silné, že jsem s myšlenkou na ponechání si jen několika včelstev, úplně přestal koketovat.
Musel bych si nechat všechny úly a zařízení a točit jen tři včelstva ve velkém medometu? To bych ho akorát zašpinil.
Bylo toho v práci a doma tolik, že už se to nedalo vydžet. Tedy časově. A do toho 25 včelstev. Jenom se dělalo v práci, doma u včel a rodina šla stranou. To už muselo někde zákonitě vygradovat.
Snad to bylo správné rozhodnutí. Přestat chodit do práce? To nešlo, jak bych živil rodinu a co splátky na barák? Nedodělávat dům a nechodit pomáhat rodičům? To také nešlo. A volný čas, který jsem měl věnovat rodině, tak ten jsem trávil u včel.
Rozhodl jsem se, že musím ze svého přetíženého harmonogramu odebrat něco, co mi bere čas a bez čeho můžu fungovat.
Jak jsem psal, práce, staří rodiče a rodina stranou určitě jít nemohla.
A tak po dlouhém a velice těžkém promyšlení jsem rozhodl, že to musí být včely.
Víte, manželka mi u včel pomáhala úplně se vším, do toho má také zaměstnání a starost o běh rodiny a navíc i pomoc u mých rodičů i na stavbě domu. Moje žena je pro mě nepostradatelná, umí udělat úplně vše a já jí za to velice miluji, ale když už jsem neměl čas na děti a ani na ní, bylo to k zoufání.
Ono, když je léto a dělá se po práci doma a místo toho, aby si člověk po všem trochu odpočinul, musí ještě do včel, to je prostě v létě, v sezoně, nemyslitelné.
Když pak spíte jen pár hodin denně, sotva pletete nohama a oči by jste si nejradši podepřeli sirkama, aby jste ve stoje neusnuli, teda řeknu vám, není to žádná sranda. Někdy už jsem myslel, že sebou seknu.
No a co se týče zájmu o med, to u nás začalo být za poslední roky docela problém.
Lidi ze vsi skoro nechodili a když už přišli, tak si vymýšleli, že jsem měl kolikrát co dělat, abych jim nevynadal a nevyhodil je. To jsem ale nemohl, byl jsem rád, když už přece jen někdo přišel a vzal si alespoň kilo. Každý chtěl mít med tekutý a nedal si vysvětlit, že mu stejně za měsíc ztuhne a bude si ho muset rozehřívat. On ho chtěl hned a tekutý a když ho nemáš, tak si přijdu, až bude. Jenže když jsem med rozehřál, tak už zase nikdo nechodil, i když jsem průběžně med ztekucoval.
Když jsem chtěl něco prodat, tak to muselo být dovezené do obchodů nebo do kaváren s etiketama, a to, jak mi jistě dáte za pravdu, se prodražuje (jak časově, tak finančně) a navíc jsem to tam musel dávat za nižší cenu, než když jsem to prodával ze dvora. Několikrát se mi podařilo prodat nějakému člověku na inzerát med v kýblích. To bylo takové lepší, jaksi "bez práce." Žádné rozehřívání, nalévání, lepení etiket a vození do obchodu, vzal si kýble, zaplatil a byl pryč. To bylo ale za trochu nižší cenu, ale po propočtu to bylo výhodnější, než to martirium okolo kilovek a etiket. Jenže ono už poslední roky ani tito jednotlivci, kteří měli zájem o med v kýblích, nebyli.
A co to bylo lidí a známých, co mi řekli: "Jé, ty máš včely? Chodím k tobě pro med!" Co myslíte, přišel z nich ke mně někdy někdo? Jo, přišel, asi tak jeden z dvaceti.
A pak držte včely kvůli tomuto trápení.
Med ještě máme svůj a je ho doma v kýblích ještě dost a až nám dojde, tak si koupím od známých včelařů, o kterých vím, že včelařinu dělají poctivě a bez chemie, jako já. A že těch známých mám, vždyť co jsme se spolu o včelách kolikrát navykládali a ještě stále vykládáme. Vždyť mě stále přemlouvají, ať si je zase pořídím.
Nemyslete si, včely mi moc chybí, ale držet tři včelstva kvůli tomu, abych věděl, jaký je původ medu?
To si ho raději koupím "levnější" cestou od někoho, kdo to dělá fakt dobře, jak píšu, několik těch poctivých včelařů znám.
Ještě bych chtěl touto cestou moc poděkovat všem, kteří mi zde na Fóru radili a hodně mi pomohli nejen v začátcích, ale i v průběhu včelaření, když mě potkala nějaká nová věc.
Honza

Příspěvek: #2

Podobne jsem se rozhodoval,kdyz jsem koncil se zavodenim s postovnimi holuby,protoze jsem se jim po prijezdu v 6 vecer z prace nestihal venovat.Napred jsem prestal zavodit,pak mi doslo,ze drzet je bez toho,aby zavodili,nema smysl.Tak jsem je rozdal.
Pak jsem zacal jezdit z prace jeste o hodinu pozdeji,do toho zahrada,pole,sad,louka,hodne domaci haveti,rodina.Ale prece se naslo to,co jsem do te doby neznal,a to volny cas- a ja najednou resil co s nim,jak ho vyuzit.Vyresil to za mne roj,ktery vletel ventilackou vedle komina do koupelny a rozhodl se,ze u nas bude bydlet.Dal uz to slo samo,Precetl jsem co slo,ucit jsem se nemel od koho a za rok si poridil prvni vcelstva,bodava jako cert.Tak nezbylo dalsi rok nez je rozdelit do oddelku,dat nove matky.Tretim rokem jsem si nasel mor (pri 10 na treti),ktery okoli videt muselo,ale netrapil je,vsechno shorelo.2 roky bez vcel,kdy jsem vyrabel uly,ramky a chystal se na novy zacatek,abych se zbavil po vecerech volneho casu a pak konecne novy zacatek,pryc sla vetsina druhu domaci haveti,prasata.Vyhraly vcely,bohuzel i s funkcionarenim,protoze vcelari by se dobrovolne zahrabaly tri metry pod zem,aby nemuseli nic delat.Dnes jezdim z prace i pozdeji nez v 7,v sobotu kolem pate,polnosti,zahrada,sad,louky,drevo,93 leta babca,ale jedno vim jiste,vcel se nevzdam,pac bych zas musel vymyslet,jak smysluplne vyuzit tu trochu volna,ktera by zas byla.Ta 40 je optimalni stav pro mne na vecerni zabavu (nekdy i nocni pri vytaceni),a to mi s tim z rodiny nikdo nepomaha,stiham sam,beru to jako zabavu a relax.Kdyz cely den rvou motory stroju na stavbe a cast dne travim cestou do a z prace jako ridic dodavky plne lidi,tak je to vecerni hrabani se ve vcelach nebo posezeni u cesen a pozorovani pracujicich vcel neco fantastickeho a nadherneho.Kvuli tomu mam vcely.

Příspěvek: #3

25 včelstev to zas není moc práce (času). Nebo jo?

Příspěvek: #4

Záleží od vybavenia, ktoré máš.

Příspěvek: #5

A jestli je mám u baráku.

Příspěvek: #6

A ako dlho ich máš..ked som začal tak som sa dostal k 6 tim včelstvám po zomretom vcelárovi..po každej kompletnej prehliadke som sa cítil ako keby som vyfáral z bane..

Příspěvek: #7

Mám jenoho psa a ten mi zabere více času jak včely, ale je to každého rozhodnutí.

Příspěvek: #8

Každý máme svoju cestu životem.....

Příspěvek: #9

(31.12.2019 12:17)1j1j1j napsal(a):  Vážení přátelé, dlouho přemýšlím, zda-li to sem mám napsat, ale nedá mi to a musím to udělat.

Od letošního jara jsem skončil se včelařinou.
....
Honza

Ano, je to strašně těžké rozhodnutí - ale všechno opradu nejde stihnout...ale dobrou zprávou je, že to nemusí být tak navěky a že za nějaký rok se k tomu můžeš vrátit, až na to bude víc času i třeba jenom s 5 včelstvy, což pro radost taky stačí ...

Příspěvek: #10

Musí to být těžké rozhodnutí přestat. Sám nevím co bych si pak u ranní kávy četl za bláboly, když ne včelařské fórum (to byl silvestrovský vtip ). Někteří lidé by mi vážně chyběli, za ta léta je znám i podle ksichtu a mnohému mě naučili.

Příspěvek: #11

(31.12.2019 12:17)1j1j1j napsal(a):  .....Od letošního jara jsem skončil se včelařinou.
Nikdy bych to sám do sebe neřekl, že tohle dokážu udělat, ale jednoho dne se vše tak nahromadilo, že jsem si řekl: "Už dost!" .....
Honza

Musím konštatovať, že úvodný príspevok si zaslúži pochvalu i takto, nielen palec hore. Ide o vysoko sofistikovanú analýzu životnej relality pisateľa a hodne napovedá o jeho hierarchii hodnôt, ktorá z môjho pohľadu je hodná uznania, obdivu, pochvaly. Rozhodol sa ako vďačný syn, milujúci manžel, zodpovedný otec, rozvážna hlava rodiny. Nie ako mnohí iní- kadejakými povinnosťami zavalení, nestíhajúci na svojimi gaťami, rozpačité výsledné efekty, dysharmonický psychosomatický status, rozkývané rodinné vzťahy.... Určite od včiel dostával hodne, no som presvedčený, že po tomto rozhodnutí mu to život vráti niekoľkonásobne. Dom sa dokončí, deti odrastú, zamestnanie sa stabilizuje, príjem taktiež, bude stačiť i menej, seberealizácia prekročí zenit, neskôr i práca už občas /ak nie stále/ polezie krkom, o slovo sa bude hlásiť voľný čas a potom príde potreba úteku od hektického sveta do inej dimenzie. A v nej budú trpezlivo čakať na malé „repete“ včely... Tak nech sa darí!