Rašovskou metodou po sérii neúspěchů už nevčelařím. Má velká úskalí v souvisloti s přechodem včel z tmavého na panenské dílo. Skončil jsem s ní před dvěma lety. Vlastně to nebyla Rašovská metoda přímo, spíše to byla jen jakási její obdoba. Na podzim (v říjnu) jsem odebíral veškeré tmavé dílo. Umístěné bylo ve spodních částech úlu. Na papíře to vypadá snadně, jenže v praxi opakovaně nastávaly potíže s tím, že mnohdy značná část zimních zásob byla včelami uložena v tmavém díle, i když v horních částech úlu bylo spoustu volných a krásných panenských souší, což výrazně celý proces komplikovalo. Navíc tento postup je nevhodný z důvodu odstranění prakticky všech pylových zásob, které pak nejen začátkem předjaří mohou chybět. Proto jsem od tohoto postupu raději už definitivně odešel.
Ostatně celá ta teorie kolem Rašovské metody ohledně samovolných systematických přechodů včelstva z tmavého díla na panenské mi připadá scestná. Pochybuji, že včely v přírodě něco takového, jak si pan Linhart představuje, skutečně dělají. Z toho vyplývají i ony problémy s ukládáním zásob do tmavého díla a setrvávání včel na něm. Aplikuji to, co je uvedeno v
odkazu (Streitův systém, akorát s úpravou, že matky v předstihu vkládám do izolátorů, abych během odstraňování tmavého díla měl včelstva bez plodu). Jediné, co to má společného s Rašovskou metodou, je, že taktéž každoročně kompletně obměním dílo v plodišti. Lobuji za intenzivní obměnu díla obecně, nikoliv konkrétně za Rašovskou metodu.
Suma sumárum mor včelího plodu je komplexní onemocnění způsobeno bakterií Paenibacillus larvae larvae v součinnosti s živočichem Homo sapiens sapiens. Bez toho zkázonosného spojení se původce nikterak významněji neprojevuje a nezpůsobuje hromadné úhyny včelstev. Jaká ironie, že vlastně jedinými v historii zaznamenanými hromadnými úhyny včelstev souvisejícími s morem jsou veterinárně nařízená likvidace pozitivních stanovišť. Kam jsme se to dopracovali?
Člověk v daném onemocnění prostě sehrává klíčovou úlohu. Tou úlohou je, že zcela zásadním způsobem narušuje přirozený způsob očisty, který v přírodě probíhal po miliony let. Tou očistou je jedině smrt, tedy vymření včelstva spojené s následnou úplnou destrukcí voskového díla. Tedy kompletní a jednorázová obměna díla!
Včelaři svojí činností uměle prodlužují životnost včelstev. Obměňují dílo, dokrmují, posilují, vyměňují matky, podporují v rozvoji atd. Následkem toho přežívají společenství, které by jinak v přírodě byla odsouzena k zániku. Právě tím, že uměle prodlužujeme včelstvům a jejich součástem (voskovému dílu) životnost a koncentrujeme více kolonii na jednom místě, což činíme v zájmu dosažení větší efektivity provozu, větší produktivity práce spojené s větším ziskem, platíme velkou daň v podobě vytváření infekčních mostů, která se v přírodě uplatňují v podstatně menší míře. Jedná se zejména o usazování rojů na tmavé dílo, loupežení a v neposlední řadě o zalétávání včel. Tím rozvoji moru významně napomáháme.
Uvedený článek „Opět k Rašovské metodě“ je průlomový v tom, že je to poprvé, co někdo s něčím takovým ve Včelařství vystoupil. Prozatím to většinou byly jen teorie, úvahy a spekulace, ale toto je konečně hmatatelný a přímý výsledek z praxe, která je sice ze zahraničí dávno již známá. To je to, co mě na tom tak zaujalo. To, že konečně se našel někdo, kdo měl odvahu se do něčeho takového pustit i přes tvrdě konzervativní veterinární předpisy v ČR. Proto si onen článek dle mého názoru zaslouží větší publicitu.
To, že se klinické příznaky moru v některých případech vyskytují třeba i přímo v panenském díle, není žádné překvapení. Je to výsledek silného (velmi silného) infekčního tlaku a nízké obranyschopnosti včel. Nicméně co si budeme namlouvat, valná většina případů kliniky je v tmavém díle. Aspoň nad tímto statisticky průkazným údajem by se každý měl zamyslet.
Závěr, který z toho všeho plyne, je jednoznačný: Při každoroční aplikaci metod intenzivní obměny díla (norské zimování, Streitův systém nebo Rašovská metoda), dojde k utlumení moru včelího plodu. Potom je už jen otázka infekčního tlaku, čistícího pudu včel a imunity včelího plodu, zda se původci moru včelího plodu budou ve včelstvech nadále vyskytovat v malém, či přímo nulovém množství.
S pozdravem Martin Václavek
