Příspěvek: #811

Alberte, šlo by to, pokud by byla vůle. Viděl bych to tak, že vše je otázkou schopnosti domluvit se na přijatelném kompromisu. To zní jednoduše, ale není to snadné, což víme všchni. Občas se musí umět pro zdar věci někam ustoupit. U všech ... A hlavně spolu mluvit. Jde o věc, ne o ego, výhody, ramena a prsení ... a pod. Já to pochopil v řadě situací, které mě potkaly v mém životě v jiném kontextu, a mám pocit, že se to dá zobecnit. Je to jako ve vztazích mezi lidmi - a teď to zrovna nemusí být mezi mužem a ženou ... Prostě vědět, co je priorita, co chci a proč to chci, a pak konsekventně jednat. Jak jednoduché, že?

Klíčovými rysy současné i minulé české politiky jsou a byly m.j. principy:
furiantství
neschponost na čemkoli se domluvit.
Tak nás vidí ti, co se na nás dívají zvenku, ačkoli princip furiantství jim vysvětlit se moc nedaří. Neznají naši klasiku, nemají ve svém kulturním pokladu Jejich (= naše) furianty ... Ale možná chápou o co jde, když "ten puč platím prostě já" ...

Je třeba to změnit. Kvůli oboru, který máme rádi a o jehož lepší příští se snažíme.
Není problém, aby Svaz sám (nikolli na něj navázavé a z jeho monopolu profitující subjekty) byl součástí těchto dohod spolu s jinými subjekty, ale jen jako jeden z členů týmu, v němž mají všichni rovnoměrné a rovnoprávné postavení. Ale je třeba skončit ty fantasmagorie o hegemonii a zastupování XXX procent a pod.
Pravidla, aby tohle fungovalo, se dají nastavit i přijmout, jen je třeba chtít. Pokud ne, pak pojede každý za své, což ale nepovažuji za šťastné ...
Jiří