Dávám k dispozici výklad právničky k ručení a majetku hlavního a pobočného spolku.
Dovolil jsem si vepsat své postřehy zeleně
majetkové sféry hlavního a pobočného spolku jsou v zásadě oddělené a obě entity jsou tak způsobilé nabývat majetek do svého výlučného vlastnictví a stejně tak se i výlučně zavazovat.
S ohledem na ručení NOZ upravuje pouze situaci, kdy došlo k založení pobočného spolku (sepis stanov), ale ještě nedošlo k zápisu spolku do spolkového rejstříku. V tomto případě je hlavní spolek zavázán společně a nerozdílně s pobočným spolkem, tzn.
za případné závazky odpovídají hlavní i pobočný spolek společně (viz 229 odst. 4 NOZ).
v této situaci jsou momentálně všechny spolky co se dosud nezapsaly do rejstříku
Otázku ručení po zápisu spolku do rejstříku už NOZ neupravuje a tato tedy plně závisí na
úpravě obsažené ve stanovách.
okamžitě vytvořit výklad stanov, kde se jasně určí ručení statutárních orgánů
To znamená, že ručení hlavních a pobočných spolků může být v jednotlivých případech rozdílné a to s ohledem na úpravu obsaženu ve stanovnách. Rozsah ručení hlavního spolku za dluhy pobočného spolku je povinně uváděným údajem v spolkovém rejstříku (viz §29 odst. 2 písm b) zákona č.304/2013). Pokud by stanovy ručení neupravovali, podle komentáře k NOZ zřejmě k ručení docházet nebude. (Vzhledem k absenci právní úpravy se ale jedná jen o výklad a názory se tak mohou různit)
V případě, že by tedy stanovy vylučovaly ručení hlavního spolku za dluhy vedlejšího, dluhy vedlejšího spolku by hlavní spolek nijak neohrožovaly. Trošku jiná situace je v případě dluhů hlavního spolku. I zde by se věřitelé hlavního spolku nemohli za normální situace domoci úhrady na spolku pobočném.
Hlavnímu spolku ovšem teoreticky nic nebrání v tom, pobočný spolek zrušit a likvidační zůstatek užít na úhradu svých závazků.
dle mého selského rozumu při zániku svazu přijdou pobočné spolky o majetek, to je věc která se musí dořešit
K otázce pobočného spolku je poměrně hezký článek na epravu, kde se autor věnuje i majetkovým otázkám:
http://www.epravo.cz/top/clanky/pobocne-...92463.html
Dále v příloze opět zasílám příslušná ustanovení a komentář.
Pobočný spolek
NOZ
§ 228
(1) Právní osobnost pobočného spolku se odvozuje od právní osobnosti hlavního spolku. Pobočný spolek může mít práva a povinnosti a nabývat je v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku a zapsaném ve veřejném rejstříku.
(2) Název pobočného spolku musí obsahovat příznačný prvek názvu hlavního spolku a vyjádřit jeho vlastnost pobočného spolku.
§ 229
(1) Pobočný spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.
(2) Návrh na zápis pobočného spolku do veřejného rejstříku podává hlavní spolek.
(3) Není-li rozhodnutí o zápisu nebo o jeho odmítnutí vydáno do třiceti dnů od podání návrhu na zápis, považuje se pobočný spolek za zapsaný do veřejného rejstříku.
(4) Z právních jednání pobočného spolku vzniklých přede dnem jeho zápisu do veřejného rejstříku je hlavní spolek oprávněn a zavázán společně a nerozdílně s pobočným spolkem. Ode dne zápisu pobočného spolku do veřejného rejstříku ručí hlavní spolek za dluhy pobočného spolku v rozsahu určeném stanovami.
§ 230
(1) Zrušením hlavního spolku se zrušuje i pobočný spolek.
(2) Hlavní spolek nezanikne dříve, než zaniknou všechny pobočné spolky.
§ 231
Nabytím statusu veřejné prospěšnosti pro hlavní spolek nabývají tento status i pobočné spolky. Vzdá-li se hlavní spolek statusu veřejné prospěšnosti, nebo je-li mu odejmut, pozbývají jej i pobočné spolky.
§ 234
Má se za to, že vznikem členství v pobočném spolku vzniká i členství v hlavním spolku; to platí i o zániku členství.
Komentář
Spolkové organizace mohou již dnes zřizovat - a mohly tak činit i v minulosti - organizační jednotky s vlastní právní subjektivitou. Tyto vedlejší právnické osoby zákon č. 83/1990 Sb. zcela nevhodně40) označuje jako "organizační složky". Tato terminologie se opouští a osnova zavádí pojem pobočného spolku.
Protože je pobočný spolek právnická osoba s odvozenou subjektivitou, záleží v prvé řadě na spolkových stanovách, zda bude vůbec zřízena - a pokud ano, v jakém rozsahu bude způsobilá právně jednat. Vzhledem k tomu, že stanovy mohou tuto způsobilost v různých směrech omezit a že toto omezení má povahu interního opatření právnické osoby, nemohou taková opatření vést k újmě třetích osob.
Označení "pobočný spolek" je název druhový. Osnova nezamýšlí spolkům nařizovat, aby své složky takto in concreto označovaly (zvoleno může být např. i označení "sekce", "základní organizace", "místní organizace" apod.); z názvu pobočného spolku však musí být nezbytně seznatelné, že se jedná o osobu se subjektivitou jen odvozenou. Distinktivní složka názvu spolku musí též obsahovat poukaz na sounáležitost pobočného spolku k spolku hlavnímu.
Zřízení pobočného spolku jako vedlejší právnické osoby vyžaduje - vzhledem ke zkušenostem z praxe41) - nezbytná opatření v zájmu právní bezpečnosti a ochrany veřejnosti. Dosavadní stav, kdy neexistuje možnost hodnověrného ověření vzniku a trvání organizačních složek občanských sdružení s právní subjektivitou, vede k negativním efektům. Proto se navrhuje jít cestou zápisů pobočných spolků.
Zřízení pobočného spolku nemůže vést k oslabení kredibility spolkového jmění v neprospěch věřitelů a k poškozování jejich zájmů. Zároveň se však ukazuje jako neschůdná myšlenka sledující zachování jednotnosti spolkového jmění i při zřízení pobočného spolku. Takové pojetí by bylo teoreticky vadné (jmění jedné právnické osoby by bylo při takovém řešení podmnožinou jmění právnické osoby jiné). Mimo to by však jeho akceptace vedla i k prakticky neschůdným situacím, neboť by tím bylo znemožněno řešení případných majetkových sporů mezi pobočným a hlavním spolkem nebo mezi několika pobočnými spolky téhož hlavního spolku. Proto se respektuje oddělení majetkových sfér hlavního a pobočného spolku.
Navrhuje se však v zájmu třetích osob stanovit, že z právních jednání učiněných pobočným spolkem před zápisem do veřejného rejstříku, bude společně s pobočným spolkem oprávněn i zavázán společně a nerozdílně také spolek hlavní. Návrh se opírá o dva argumenty. Především je věcí hlavního spolku, zda vznik pobočného spolku ve stanovách umožní a kterému orgánu svěří působnost pobočný spolek ustavit (a rušit). Za druhé, až do zápisu pobočného spolku do veřejného rejstříku nebude jiným osobám dostatečně umožněno spoléhat na právní existenci pobočného spolku, a proto je zapotřebí posílit jejich právní jistotu. Vedle toho je potřebné mít na paměti, že navržené opatření nijak nemění pravidlo, podle něhož členové statutárního orgánu spolku (tedy i spolku pobočného) ručí za splnění závazků spolku vzniklých přede dnem zápisu spolku do veřejného rejstříku. Jakmile bude pobočný spolek do veřejného rejstříku zapsán, navrhuje se omezit rozsah zákonného ručení hlavního spolku na rozsah určený stanovami.
40) Srov. též Telec, I. Spolkové právo. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 148.
41) Chalupa, L. Právní subjektivita organizačních jednotek občanských sdružení podle zák. č. 83/1990 Sb., Právní rádce, 1998, č. 1, s. 9 a násl.
I. Historický exkurs
Konstrukce pobočného spolku není vynálezem soudobého zákonodárce. Spolky vedlejší (filiálky) znal již spolkový zákon č. 134/1867 ř. z., který o nich měl několik stručných výměrů. Politické spolky měly zřizování vedlejších spolků zcela zakázáno (§ 33 zákona č. 134/1867 ř. z.), nepolitické spolky je vytvářet mohly, ovšem s tím, že představenstvo hlavního i každého vedlejšího spolku bylo povinno oznámit policejnímu úřadu do 3 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala, z kterých členů se hlavní a vedlejší spolek skládá, kde který člen bydlí a kteří členové budou hlavní nebo vedlejší spolek zastupovat navenek (§ 12 zákona č. 134/1867 ř. z.).
II. Obecné otázky
Koncept pobočného spolku (stejně jako v minulosti organizačních jednotek občanských sdružení s právní subjektivitou) je postaven na principu, že v rámci spolku existuje dílčí právnická osoba mající derivativní právní osobnost, jež je nejen odvozena od originární právní osobnosti hlavního spolku, ale jejíž veškerá právní existence je odvozena od právní osobnosti a od existence spolku hlavního. Oproti právu obchodních korporací se zde nejedná o vztah matky a dcery (seskupených v koncern, resp. podnikatelské seskupení), nýbrž o vztah plnoprávného hlavního spolku, jehož podmnožinu pobočný spolek (a jeho majetek a členové) představují. Pobočný spolek ovšem není členem hlavního spolku a ani jím být nemůže (členství v jiném spolku ovšem vyloučeno není).
Výše uvedené pojetí je dobře patrné z vzájemné vazby členství v hlavním a pobočném spolku. Člen pobočného spolku je ex lege a bez dalšího automaticky i členem hlavního spolku, vznikem členství v pobočném spolku vzniká i jeho členství v hlavním spolku a zánikem členství v pobočném spolku zaniká i jeho členství v hlavním spolku (§ 234); obráceně to však neplatí. Stane-li se někdo členem hlavního spolku, nemusí mít tato skutečnost nutně za následek i vznik členství v pobočném spolku, i když ani toto řešení není vyloučeno; zde záleží na organizační struktuře spolku a ustanovení stanov hlavního spolku.
Naproti tomu ve vztahu k spolkovému jmění zvolil zákonodárce jinou konstrukci. Jmění pobočného spolku není jměním hlavního spolku a jmění hlavního spolku není jměním pobočného spolku; jedná se tu o dvě - co do osoby svého vlastníka - zcela odlišná a nezávislá jmění. Přesto však hlavní spolek jistý vztah k jmění pobočného spolku má, neboť může rozhodnout o zrušení a zániku pobočného spolku cestou změny svých stanov, a tím sice nepřímo, leč přesto dosti významně ovlivnit další osud jmění pobočného spolku.
Označení pobočný spolek je matoucí i po formální stránce. Někdejší označování těchto útvarů jako organizačních jednotek s právní subjektivitou bylo nesprávné proto, že implikovalo chybný dojem, že se zde o právnickou osobu nejedná, protože se jedná o organizační jednotku, která nemá právní subjektivitu, což nebyla pravda. Označení pobočný spolek implikuje taktéž nesprávný dojem proto, že se zde o právnickou osobu nejedná, neboť se jedná o pobočku ve smyslu § 503 (k čemuž označení pobočný spolek nutně velmi navádí), což taktéž není pravda.
Nepoměrně jednodušší především z hlediska potřeb praxe by přitom bylo pobočné spolky označovat stejně, jako to činil někdejší zákon č. 134/1867 ř. z., o právu spolčovacím, tedy jako spolky vedlejší.
Ze zákona není zřejmé, zda je možné, aby pobočný spolek byl spolkem hlavním ve vztahu k jinému pobočnému spolku (což by mělo za následek vznik třístupňové, nebo dokonce i vícestupňové struktury), anebo zda jsou dovoleny struktury pouze dvoustupňové (tj. hlavní spolek a pobočný spolek). Podle všeho s využitím povahy a logiky věci, převážně kogentní povahy právní úpravy spolku a při absenci úpravy, která by něco takového výslovně povolila, lze dovodit, že jsou možné pouze struktury dvouúrovňové, jistoty tu však není.
Tentýž subjekt přitom nemůže být ani zároveň spolkem hlavním i pobočným, neboť to by nutně odporovalo konstrukci odvozené právní osobnosti pobočného spolku.
Právní úprava pobočných spolků v zásadě sleduje koncept právní úpravy spolku potud, že - až na několik zvláštních ustanovení, která jsou z povahy věci vyhrazena výlučně pro pobočný spolek - se pro pobočný spolek použije obecná právní úprava spolku bez dalšího; stejnou konstrukci znal i § 10 zákona č. 134/1867 ř. z., o právu spolčovacím. Oproti starorakouské právní úpravě tak ovšem zákon nestanoví výslovně, což nutně vyvolává pochybnosti doktríny i praxe.
Celkově je celý koncept pobočných spolků dosti složitý a vyvolává řadu pochybností stran jeho praktické využitelnosti.
Lze očekávat, že praxe - zmatena tímto konstruktem zákonodárce, resp. zejména jeho označením - bude pobočné spolky považovat nejednou prostě za členy hlavních spolků, resp. je bude tam, kde se dva nebo více spolků sdruží ve spolku spolků ve smyslu § 214 odst. 2, pokládat za samostatnou právnickou osobu, aniž by brala v potaz jejich derivativní právní osobnost. Zákonodárce k tomuto zmatení vydatně přispívá prakticky od přijetí zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, tj. již bezmála čtvrtstoletí, nejprve svojí zmatenou konstrukcí organizačních jednotek občanských sdružení s právní subjektivitou a bez právní subjektivity a nyní zase hlavních a pobočných spolků.
III. Zakladatelé pobočného spolku
Nejednoznačná právní úprava aplikace předpisů o spolku na pobočný spolek ve spojení s dikcí § 219 vyvolává pochybnost, je-li zakladatelem pobočného spolku hlavní spolek nebo zakládající členové pobočného spolku. Zde podle všeho záleží na ustanovení stanov hlavního spolku, koho za zakladatele pobočného spolku určí.
IV. Odvozená právní osobnost pobočného spolku
Právní konstrukce právní osobnosti jedné soukromoprávní právnické osoby odvozené od právní osobnosti jiné soukromoprávní právnické osoby nemá v soudobém soukromém právu žádnou obdobu. Struktury práva podnikatelských seskupení jsou postaveny na tom, že všechny zúčastněné osoby (tj. mateřské i dceřiné obchodní korporace bez ohledu na stupeň, způsob a druh vzájemného propojení) nejsou na sebe navázány z hlediska odvození právní osobnosti jedné obchodní korporace od druhé, nýbrž že všechny obchodní korporace mají vždy samostatnou, od jiné právnické osoby neodvozenou právní osobnost.
Je nepochybné, že ve vztahu k hlavnímu spolku mohou mít odvozenou právní osobnost dva nebo více pobočných spolků; to zřetelně plyne z dikce § 230 odst. 2.
Závažný praktický problém tu představuje skutečnost, že pobočný spolek může mít práva a povinnosti a nabývat je v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku a zapsaném ve spolkovém rejstříku. I když se oproti minulosti jedná o značný pokrok, neboť se vyžaduje zápis rozsahu oprávnění pobočného spolku ve spolkovém rejstříku (u organizačních jednotek občanských sdružení s právní subjektivitou se nic takového nevyžadovalo, což bylo teoreticky i prakticky krajně nežádoucí), přesto tu vlastně rozsah (ne)omezení právní osobnosti právnické osoby je odvislý od právního jednání jiné právnické osoby, což jinak nemá v současném platném právním řádu ČR obdobu; jedná se o zjevné odchýlení se od obecného režimu § 20 odst. 1. Je jistě pravdou, že existence obecné úpravy nikdy nevylučuje přijetí úpravy zvláštní, leč je otázkou, zda k něčemu takovému je rozumný důvod. Přitom pohledem do minulosti lze snadno zjistit, že právní úprava vedlejších spolků ve spolkovém zákoně č. 134/1867 ř. z. nic takového neznala.
Další problém tu představuje skutečnost, že žádné exaktní limity omezené právní osobnosti pobočného spolku tu zákonem nejsou dány; omezení tu představuje jedině skutečnost, že rozsah právní osobnosti pobočného spolku nemůže být z povahy věci větší než rozsah právní osobnosti hlavního spolku daný zákonem, a pak již jedině povaha věci.
Nejisté je, jaké právní následky překročení rozsahu právní osobnosti pobočného spolku má. Vzhledem k absenci zvláštní úpravy lze soudit, že jednal-li pobočný spolek v rozsahu, ke kterému není podle § 228 odst. 1 věty druhé a stanov hlavního spolku svéprávný, je takové právní jednání neplatné, a to absolutně (§ 581 věta prvá).
V. Stanovy pobočného spolku
I pobočný spolek musí mít své stanovy, pro které - s výhradou § 219, který je zde věcně nepoužitelný - platí totéž, co pro stanovy spolku hlavního.
Nejisté ovšem je, zda stanovy hlavního spolku zavazují i pobočný spolek, a obráceně zda stanovy pobočného spolku zavazují i hlavní spolek. Vzhledem k tomu, že právní osobnost pobočného spolku je derivátem právní osobnosti hlavního spolku (§ 229 odst. 1) a že každý člen pobočného spolku je ipso facto automaticky i členem hlavního spolku (§ 234), je jen logický závěr, že stanovy hlavního spolku zavazují i pobočný spolek, ovšem obráceně to neplatí; ostatně ne každý člen hlavního spolku musí být i členem pobočného spolku.
VI. Dovolenost vzniku pobočného spolku
Je nepochybné, že pobočné spolky mohou existovat nejen ve vztahu ke klasickým spolkům, nýbrž že své pobočné spolky, resp. pobočné organizace, mohou mít i odborové organizace a organizace zaměstnavatelů (§ 3025 odst. 2).
Sporné je, zda mohou být konstituována pobočná honební společenstva. V minulosti to nebylo možné, neboť honební společenstva nesmí zakládat organizační složky s právní subjektivitou i bez právní subjektivity (§ 19 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů). Právní úprava spolků však pojem organizační složky nepoužívá, přičemž pobočný spolek dosti dobře nelze považovat za organizační složku. I přesto však lze soudit, že pobočná honební společenstva vznikat nemohou, neboť zákon je třeba vykládat vždy s přihlédnutím k povaze a logice věci, nikoliv úzce formalisticky.
U jiných korporací je vznik pobočných spolků nepochybně zcela vyloučen.
VII. Přeměna pobočného spolku
Poněkud bizardně v daném kontextu působí možnost přeměny pobočného spolku. Z dikce § 219 je nepochybné, že i přeměna pobočného spolku je dovolena, neboť zákon s touto možností výslovně počítá. Stanovy hlavního spolku ovšem mohou přeměnu pobočného spolku neupravit, což - vzhledem ke statusové povaze této úpravy - znamená její nedovolenost.
Přeměna pobočného spolku je možná pouze formou fúze nebo rozdělení pobočného spolku. Stejně jako u spolku hlavního, změna právní formy pobočného spolku není upravena, a tudíž ani dovolena.
Fúze je možná pouze mezi pobočnými spolky téhož hlavního spolku. Rozdělení se mohou zúčastnit pouze pobočné spolky téhož hlavního spolku. Vzhledem k mlčení zákona je zjevné, že fúze a rozdělení pobočných spolků, jejichž právní osobnost se odvozuje, resp. bude odvozovat od různých hlavních spolků, není dovolena, neboť nic takového zákon neupravuje, a tudíž ani nedovoluje.
Vzhledem k absenci příslušné normativní úpravy není dovolena ani fúze nebo rozdělení, jehož by se zúčastnil hlavní spolek nebo při které by vznikla nástupnická osoba mající právní formu hlavního spolku.
V rozsahu, v jakém je to z povahy věci možné, platí, že se fúze a rozdělení pobočného spolku řídí stejnými zákonnými předpisy jako fúze a rozdělení hlavního spolku.
Vzhledem k mlčení zákona je vyloučena přeměna (resp. jakési "osamostatnění se") pobočného spolku na spolek hlavní.
Související ustanovení:
§ 219, § 229 až 231, § 234
Z judikatury:
Uzavře-li statutární orgán organizační jednotky občanského sdružení jejím jménem zástavní smlouvu, aniž by si opatřil podle stanov potřebný předchozí souhlas jiného orgánu občanského sdružení, odpovídá občanskému sdružení za škodu, kterou mu tímto jednáním způsobil. Na platnost úkonu učiněného jménem organizační jednotky občanského sdružení však překročení tohoto vnitřního omezení žádný vliv nemá.
(NS 29 Cdo 382/2010, Rc 139/11)
Obsahují-li stanovy občanského sdružení text o tom, že jeho základní organizace (tj. organizační jednotky) mohou vlastním jménem nabývat práv a zavazovat se "jen v rozsahu daném ústředním výborem", pak takové vymezení neznamená, že by organizační jednotky neměly právní subjektivitu; jde o omezení této subjektivity, resp. podmíněnost majetkových dispozic organizačních jednotek aktem zmíněného ústředního orgánu.
(NS 28 Cdo 261/2005)
Zánikem spolku hlavního nastává i zánik spolku pobočného, tvořícího integrující součást hlavního spolku, a nemůže tedy pobočný spolek potom již vyvíjet žádnou činnost spolkovou.
(Boh. A 1230/22)
§ 229
Výklad:
K odst. 1
Odstavec 1 obsahuje stejnou normu ve vztahu k pobočnému spolku jako § 226 odst. 1 ve vztahu k hlavnímu spolku.
Z konstitutivity prvozápisu pobočného spolku do spolkového rejstříku existuje jediná výjimka, a to pro pobočné organizace odborových organizací a organizací zaměstnavatelů, které vznikají již dnem následujícím po dni, kdy bylo rejstříkovému soudu doručeno oznámení o jejich založení (§ 3025 odst. 2). Smysl této výjimky je stejný jako pro hlavní odborové organizace a hlavní organizace zaměstnavatelů, a to zabránit byť jen v samém zárodku sebemenším případným pokusům o omezování práva na odborové organizování nebo na svobodné sdružování se zaměstnavatelů. Legislativní řešení této zvláštní úpravy je ovšem pochybné; správně neměla být tato norma začleněna do § 3025, nýbrž do odstavce 1 (např. jako jeho druhá věta). Její začlenění do § 3025 vyvolává hrubě nesprávný dojem, že se tu jedná o výjimku přechodného rázu, což ovšem zjevně není pravda.
K odst. 2
Odstavec 2 obsahuje stejnou normu ve vztahu k pobočnému spolku jako § 226 odst. 2 ve vztahu k hlavnímu spolku, ovšem s tím, že funkci navrhovatele zde nemají zakladatelé pobočného spolku, nýbrž hlavní spolek (to platí bez ohledu k tomu, kdo je zakladatelem pobočného spolku).
K odst. 3
Odstavec 3 obsahuje stejnou normu ve vztahu k pobočnému spolku, jako § 226 odst. 3 ve vztahu k hlavnímu spolku. Oproti odstavcům 1 a 2 (které plní funkci informační v zájmu zamezení případných pochybností praxe) je odstavec 3 zhola zbytečný, neboť jeho duplicitnost ve vztahu k cit. § 226 odst. 3 je nepochybná. (V ostatním viz komentář k § 226 odst. 3.)
K odst. 4
Odstavec 4 je lex specialis k obecnému § 127, jenž tu není dotčen. Kromě osoby jednající jménem předběžného pobočného spolku je tu oprávněn a povinen i (již existující) hlavní spolek. Smysl úpravy tu je zřejmý, totiž poskytnout třetím osobám jednajícím v dobré víře vyšší míru právní jistoty v právním styku.
Druhá věta odstavce 4 je do něj zcela nesystematicky začleněna, neboť se věcně vzato vůbec netýká zakládání pobočného spolku. Meritorně je tato úprava nejasná.
Předně není zřejmé, v jakých stanovách má být toto ručení upraveno, z logiky věci však lze dovodit, že jelikož stanovy hlavního spolku zavazují i pobočný spolek, což obráceně neplatí, pak musí být ručení upraveno ve stanovách hlavního spolku.
A dále je otázkou, zda mohou stanovy hlavního spolku toto ručení vůbec vyloučit. Z logiky věci lze dovodit, že odpověď je tu - vzhledem k absenci jakýchkoliv zákonných limitů - kladná, tedy že jej vyloučit mohou, což ovšem činí tuto úpravu zákona nepříliš funkční.
Není vyloučeno, že stanovy hlavního spolku nebudou obsahovat žádnou úpravu ručení. V takovém případě tu platí, že žádné ručení hlavního spolku za dluhy pobočného spolku není dáno.
§ 230
Ustanovení § 230 sleduje koncept právní osobnosti pobočného spolku jako odvozené z právní osobnosti hlavního spolku (k tomu viz výklady výše). Vzhledem k tomu je i existence pobočného spolku omezena na maximálně dobu existence spolku hlavního. Obráceně to ovšem neplatí; pobočný spolek může být zrušen bez právního nástupce kdykoliv za trvání hlavního spolku.
Související ustanovení:
§ 219, 228, 229, 231
Z judikatury:
Při zániku občanského sdružení se provádí majetkové vypořádání. Tento proces představuje obligatorní postup uskutečňovaný v souvislosti se zánikem občanského sdružení. To je rovněž v souladu s § 20a odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že se před zánikem právnické osoby vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Zánik organizační části občanského sdružení zákon výslovně neupravuje; i zde se u právnické osoby vychází z aplikace § 13 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Ani organizační složka občanského sdružení, která je právnickou osobou, nemůže zaniknout dříve, než je provedeno její majetkové vypořádání (likvidace). Jinými slovy, před zánikem občanského sdružení nebo jeho základní organizace s právní subjektivitou musí být provedeno vyrovnání majetku, aby bylo v tomto směru možno usuzovat na jejich platný zánik (včetně vlastnických a jiných práv).
(NS 28 Cdo 893/2012)
Zákon výslovně neupravuje zánik organizační části občanského sdružení; zánik může být upraven ve stanovách občanského sdružení. Tyto stanovy však nemohou mít vliv na právní postavení jiných osob než členů sdružení. Nelze proto přijmout závěr, že by stanovy občanského sdružení mohly mít vliv na majetkoprávní postavení třetích osob, které nejsou členy sdružení. Organizační složka občanského sdružení, která je právnickou osobou, tedy nemůže zaniknout dříve, než je provedeno její majetkové vypořádání (likvidace).
(NS 28 Cdo 650/2010)
Organizační složka občanského sdružení, která je právnickou osobou, nemůže zaniknout dříve, než je provedena likvidace.
(NS 22 Cdo 985/2001)
§ 231
Ustanovení § 231 sleduje koncept právní osobnosti pobočného spolku jako odvozené z právní osobnosti hlavního spolku (k tomu viz výklady výše). Vzhledem k tomu je vyloučeno, aby pobočný spolek měl jiný charakter než spolek hlavní. Obráceně to ovšem neplatí; pobočný spolek může mít tedy status veřejné prospěšnosti i tehdy, nemá-li jej hlavní spolek, což není (příliš) logické.
Aktuální dění v ČSV
