Tak jsem chtěl napsat, že II. PPP je za námi, ale on není. Je furt nějak ve mně ... Jaké to bylo? Snad najdete odvahu to dočíst do konce ...

F Kašpar v teoretickém úvodu nabídl vrátit se k základům a vyložil podstatu vztahů charakteristických pro vývoj druhů, varianty vztahu hostitel – parazit a podstatu vzniku nemoci (porušení rovnováhy v neprospěch hostitele).
Vyjmenoval také různé možnosti porušení této rovnováhy. Jedním z nich je též objevení se nového parazita, v našem případě roztoče V.d. Může také ale působit více vlivů současně.
Stručně také pohovořil o mechanismu vzniku nemocí (potravou – viry, bakterie+ poranění + znova viry etc., přenos z jiného organismu)
Přehledně též shrnul, jakým způsoby a čím se jednotlivá včela může bránit (fyzikální bariéra - kutikula, funkce česla, buněčná a humorální imunita – antimikrobiální peptidy). Zmínil také strategii parazita a jeho snahy překonat obranu hostitele.
Podrobněji se věnoval t.zv. sociální obraně superorganismu (propolis, rojení, vzdálenost včelstev od sebe, sociální horečka, grooming, hygienické chování)
Pak už došlo na konkrétnější věci, totiž na to, co může udělat včelař. Probrala se tak témata tvrdého vystavení přírodnímu vývoji (de facto Bond testy co stylově nejčistší varianta – příklady: Gotland, Arnot Forest, Kefuss, LeConte) a co z toho plyne. Řada včelstev dokáže přežít, často v řádu 5 – 6 let se nastaví rovnováha hostitele a parazita, ale samozřejmě za nějakou cenu: nastane např. razantní omezení plodování, podstatně slabší včelstva, větší rojivost, mezerovitý plod, neboť včely se velmi snaží odstraňovat plod napadený. Tedy včely vlastně reagují logicky a přirozeně! Naproti tomu i roztoč se snaží se i těmto procesům přizpůsobit. Došlo také na známý jev či efekt „hrdla láhve“ ...
Pokud se k tomuto kroku rozhodneme, je základním pravidlem, že člověk nesmí zasahovat ...
Můžeme postupně šlechtit na varroatoleranci.
Má to ale řadu problémů, dosud není shoda na tom, jaká kritéria preferovat (hygienické chováni, ovlivnění plodových křivek včel a reprodukce V.d. etc.). Je zde i řada dosud nevyjasněných otázek. např. jak kontrolovat páření v současné úrovni zavčelení, jak vyřešit nutnost vyššího infekčního tlaku při celém procesu testování (zejména v kontextu s okolím, zda můžeme zajistit izolovaná stanoviště, jak fixovat dědivost znaků, jak projekty personálně zajistit, jak financovat ...
Autor je toho názoru, že za současné situace pro stávající běžnou komunitu našich včelařů by stačilo disciplinovaně léčit v podmínkách plošné nákazy: Máme s tím zkušenosti, máme zkušenosti i s rozvojem varroózy v posledních letech.
Je zde ale řada zajímavých faktorů: od r. 2003 byl zjevný nárůst napadení včelstev.
Rok 2007/8 nás přesvědčil, že nestačí jen ošetření na podzim. Rok 2011 nás přesvědčil o tom, že nestačí spoléhat se jen na vyšetření zimní měli.
Je tedy třeba včelstva pravidelně testovat a monitorovat. Doporučuje jarní test na přelomu dubna a května a v případě nalezení 2 – 3 V.d. okamžitě zasáhnout, nejlépe dlouhodobým odpařovačem s KM. Během sezony je třeba monitorovat spad, ale monitoring přirozeného spadu poskytuje velice zpožděnou informaci o napadení, často je vlastně již pozdě, máme-li vysoký spad náhle třeba na začátku září, což vloni byl častý jev.
V té souvislosti se také mluvilo o migracích roztočů, při nichž dochází k značnému a zvýšení virulence a k prudkému nárůstu reprodukce roztočů (nepříbuzní roztoči). A do toho ještě viry ...
Druhým nutným léčebným zásahem je léto či podletí, raději dříve a nečekat, je třeba ochránit dlouhověkou generaci včel. Gabon funguje zatím na většině území, ale testy VÚVč, s.r.o potvrdily, že asi na 10% testovacích stanovišť nefungoval dostatečně.
Je tedy třeba klást důraz na ošetření v době, kdy je V.d. nejzranitelnější: jaro a bezplodé období. K tomu přidat sezonní kombinovaný monitoring (zvláště monitoring plodu, zejména trubčího). Mnozí sice žehrají na ošetření aerosolem, dr. Kašpar je však považuje za velice efektivní a vcelku šetrné. Nezavrhl však ani analogické ošetření Grifinem, pokud je uděláno správně a ve správnou dobu.
Dobré je tvořit oddělky, pozor na protirojový chov trubců, je to stran výšky napadení V.d. rizikový faktor.
Dnešní doba je jiná, registrujeme často prudce narůstající křivky reprodukce V.d., zatímco ještě nedávno byl za hranici přežití považován počet 10.000 V.d., dnes díky virům a dalším jevům stačí ke kolapsu i 2.000 V.d.
Zvláštní pasáž byla věnována testům napadení pomocí práškového cukru. Autor na základě zahraničních studií metodu s úspěchem aplikuje. Tvrdí, že při testu zachytí cca 90% roztočů. Výhody: biologická metoda, včely se neusmrtí. Dobré je provést test na přelomu dubna a května a pak po vytočení medu. V kombinaci s monitoringem přirozeného spadu ...
V bohaté diskusi došlo v souvislosti s probíranými tématy také např. na metodiku tlumení moru (pálení), na biotechnické metody (vyřezávání trubčiny), samozřejmě také na negativní vlivy protirojového chovu trubců, na ošetřování thymolem a KŠ či ořechovým listím, na desinfekci či na užití plástů z napadených včelstev nebo na vliv stanoviště na míru napadeni. Debatovalo se také o interpretaci vysokých jarních spadů (vlastně přeživších roztočů ze zimy), které mohou znamenat spad roztočů, jejichž reprodukční schopnost je po všech těch ránách, které jsme mu zasadili na podzim a v zimě, je malá. Nasvědčovalo by tomu i to, že v té chvíli mají značné množství plodu, ale nemnoží se ...
Byl to velmi "včelotěsný" den, jiné téma se nevešlo. Skoro ani na medovinu nedošlo, natož na rotace nástavků, úlovou otázku a podobné jiné evergreeny ...
Velmi se mi líbil způsob argumentace dr. Kašpara. Ačkoli bych třeba někdy i namítal (jako začátečník samozřejmě o tom vím houby, vlastně jen to, co vyčtu z literatury nebo slyším od poučenějších kolegů, kteří některé věci vidí jinak), přesto oceňuji korektní argumentaci opřenou o poznatky výzkumu i vlastní dlouholeté praktické zkušenosti. Taková debata přinutí k reflexi všech zažitých schémat, přinutí nad věcmi znovu přemýšlet a posune dál.
Díky patří též pořadatelům, tedy podkrkonošské buňce PSNV-CZ a také Elektrárně Poříčí, jež poskytla útulné a dobře vybavené zázemí. Na tom všem měli zásluhu především dva „výtečníci“, a to pánové Karel Jiruš a Jan Adámek. Jak jsme vše probrané hodnotili v nedalekém hostinci, snad vycítíte z fotek. Ze mě tam zbyla jen prázdná židle a to nedopité pivo, ale byl jsem tam, fakt ...

Omlouvám se za dlouhý a poněkud chaotický příspěvek, ale bylo toho fakt hodně a bylo to pěkné. Pokud jsem na něco zapomněl, budu vděčen za doplnění.
Jiří