Příspěvek: #1

Jen pro zajímavost, byl jsem před třemi roky na Ukrajině, v zakarpatské Rusi (za Masaryka tu bylo jak všichni víme Československo, než nám je hodný komunistický bratr ukradl) kousek od okresního města Chusť a tam jsem navštívil i jednoho včelaře (Ukrajina je včelařská velmoc) a posílám Vám fotografii jejich úlů.
Na první pohled je vše trochu jiné, nicméně včelař měl krásné čisté souše v domečku, vše pěkné a tvrdil, že ročně má 3 tuny medu.

Příspěvek: #2

Máš ještě další fotky? Děkujeme

Příspěvek: #3

Jen pro doplnění, byl to danajský dar velmocí vzniklému Českoslovenku, protože jinak by připadlo Sovětskému Rusku. (nevím přesně jak se v té době CCCP nazýval.)
Myslím si, že jeho odtržení od ČR bylo kruté předveším pro jeho obyvatele, jinak problémů máme při pohledu okolo i z přilehlých východních částí Slovenska dost. Jak tady čtu v jiných vláknech o sběračích kovů atd. A s Podkarpatskou Ukrajinou by asi bylo problémů ještě víc. Stačilo rozdělování se SLovenskem. .-)

Příspěvek: #4

trošku bych upřesnil:
Podkarpatskou Ukrajinu před válkou nezabrali rusové, ale maďaři. Moji prarodiče rovněž za první republiky tuto část kolonizovali, takže to mám z přímého svědectví. Myslím, že potomci lidí kteří se tam s celými rodinami odstěhovali, aby obhájili holé živobytí mi to mohou potvrdit.
Z očitého svědectví mého otce, který oblast před několika lety navštívil, se tam od války mnoho nezměnilo, oblast nadále zůstává zaostalou bez naděje na změnu

Příspěvek: #5

Počátkem devadesátých let jsem v mladickém nadšení z možnosti podnikání jezdil na Ukrajinu ( město Rivne ). Tenkrát to pro mě bylo veliké dobrodružství, dva nadšenci v osobáku dobývali svět. Musím podotknout, že je to úžasně krásná země a místní obyvatelé byli neskutečně upřímní a slušní, jak se chovat k hostům by jsme se od nich mohli učit. Tenkrát jsem vůbec netušil, že jednou budu včelařit, více bych se zajímal o místní včelaře.

Příspěvek: #6

Já jen dodám to,že Ukrajina má trochu jiné klima než u jaké je nás.Řekl bych,že pro včely možná lepší než jaké je tady v ČR. Mám známé Volyňáky z Žitomyrské oblasti (Kyjev).Žijí už 15 let u nás,ale jak mi často ličili,tam když je zima,tak je zima až do jara.Žádné plískanice,náhlá oteplení střídané s mrazem atd. jako tady.Na jaře začne tát a pomalu se otepluje.Léta jsou teplá a zimy tuhé. Krajina samá rovina.I silnice jsou bez zatáček. U nás prý se to pořád kroutí a samé kopce.

Příspěvek: #7

Byl jsem na Ukrajině již 2x, zvou mě tam mí zaměstnanci. Jednou jsem tam byl na svatbě - ale byla na tamní poměry malá - jen 280 hostů... to je opravdu málo!
Bohužel více fotek nemám (včely), fotil jsem spíše naše setkání atd.
Jet na Ukrajinu rozhodně doporučuji. Vypadá to tam úplně stejně jako za dob, kdy skončila perestrojka. Na Podkarpatské Rusi většina zajímavých staveb je stále z doby Masaryka. Ten tam rozjel opravdu velké projekty, jak do vesniček a malých měst bez systému udělat školy, správní budovy, mosty - ale třeba i projekt domů pro lidi baťovského stylu...
Všude se tam setkáváte s českými prvky, přestože česká byla tato oblast opravdu jen chvilku. Ale kostely, chrámy a hlavně příroda - stojí to za to!
K tomu co psal Podolíčko:
ano tato oblast je totiž neskutečně na rozhraní vlivů různých mocností a států. Takže se zde projevovali různé národnostní tahanice a vždy šlo o osamostatnění nebo připojení k někomu jinému. Dlouho bojovali za uehrskou župu, za připojení k Rumunsku, Česku, Maďarsku, Polsku, svůj stát...
Takže 1920 je připojili k Československu na základě vlivů jejich krajanů v USA. Již za války je po osamostatnění Slovenského štátu anektovali Maďaři a Rusíny obsadili. Rusíni utekli do SSSR, kde byli ale většinou místo pomoci umístění do internačních táborů a často mučeni.
Ve válce podporovali Hitlera, protože jim jako Slovákům slíbil samostatný stát. Jenže když německé jednotky vstoupily na jejich území a byly vítány, začaly likvidovat obyvatelstvo, dělala se zvěrstva a šlo o násilné podrobení národa. Vesnic jako Lidice a Ležáky mají na Ukrajině možná 30... a tak se pro změnu dali na druhou stranu a vstupovali do Rudé armády. Dodnes si mnoho lidí myslí, že kdyby Ukrajinský front bojoval s Hitlerem a ne se Stalinem, že by Leningrad padl a vůbec by válka byla komplikovanější. Jenže po válce je zradila pro změnu i SSSR. Češi ještě chtěli udržet Podkarpatskou Rus a tak komunisté ustavili zvláštní komunistickou stranu (českou) na území rusínů a ta "svobodně" odhlasovala (hlasovat směli jen vyvolení) připojení k SSSR. Na ňároky Maďarska a Rumunska se SSSR nijak neohlížel.
Mnoho lidí se s tím nesmířilo a bojovalo dál jako banderovci. Najednou zjistili, že jediný, kdo není proti nim a mají společné nepřátele (jak Němce tak SSSR) jsou Poláci. Proto dodnes mezi těmito národy je velké pouto. Prostě dva národy, které sejmul jak Hitler, tak Stalin. A někteří ještě bojovali i po válce. Na Slovensku je vymlátili "naši", tak utekli do Polska a časem vše bylo rozprášeno a zmizelo v zapomnění.
Jooo neměli to lehké!!! Ale všichni tam na Čechy vzpomínají jako na jediný národ, který jim chtěl pomoci... a jsme tam neskutečně vítáni!

Příspěvek: #8

Pekný výklad dejín. Ale chyba sa stala na samom počiatku, keď západní spojenci nesplnili svoj záväzok a donútili stiahnuť sa Československo z hraníc - Sudety. Kde si zobrali časť Nemci, Poliaci, Maďari aj samozrejme aj Rusi. Pritom opevnenia na hraniciach s Nemeckom robili Hitlerovi starosti...

Žiadna vojna nikdy civilistom nepriniesla nič dobré, zobrala otcov, zobrala synov, zničila čo sa len dalo. A je úplne jedno, či boli modrí, cervení, čierni alebo hnedí. Malé štáty, ako bolo napr. Československo, vždy boli a budú len figúrkami, ktoré sa môzu obetovať.

Poďme sa venovať radšej včeláreniu.....

Příspěvek: #9

Na vojně jsem sloužil s jedním důstojníkem, který pocházel z Podkarpatské Rusi. Do ČSR tehdy přišel se Svobodovou armádou. Po určité době, kdy jsme se poznali také vyprávěl. Jeho vyprávění bylo identické s tím, co zde nyní uvádí Jenda.
Dovolím si doplnit Vojtěcha. Mnichovský diktát nebyl jediný, který ovlivnil poválečné dění. Byla zde i Jaltská konference, kde se USA s Francií za zády (proti vůli Churchilla) dohodli se Stalinem na poválečném dělení Evropy. Píšu za zády Churchilla - tedy Británie. Proč? U Američanů zadlužená Británie ztratila za II sv. války většinu svých kolonií a tím i na významu. Churchilovy návrhy komplikovaly jednání tamních válkou unavených mocností. Dalším důvodem byla Stalinova neústupnost v touze po získání nových vazalů. Korunu všemu nasadila konference v Postupimi. Již jsem slyšel i hořké povzdechnutí, že: "Paton se měl do USA vracet přes Bäringovu úžinu a ne přes Atlantik".
JK

Příspěvek: #10

Sice to není o včelách, ale trochu to doplním. Dávala jsem dohromady paměti pána, co prošel gulagem a odtud šel do války ve Svobodově armádě, po válce zůstal v Čechách, protože Podkarpatí bylo najednou "zahraničí".
V r. 1918 se tato část připojila k Československé republice. Krajani v USA se dohodli, že by si v Evropě mohli pomáhat. Bohužel tomu tak nebylo. Podkarpatí bylo od Čech daleko, a víme sami, jak to vypadá, když je něco daleko - dlabe se na to. Takže přes různé dohody, co se bude na Podkarpatí budovat, se tomu tak nedálo. Sice se postavily nějaké budovy, železnice atd., ale Podkarpatí bylo chápáno spíše jako "vnitřní kolonie" a čeští úředníci, lékaři, učitelé a ostatní vzdělanci se sem dostávali spíše za trest. Přes toto všechno je doba 1.republiky dobou obrovského kulturního i hospodářského rozvoje této oblasti. Znáte to: když je někde 100 fabrik a postavíte další, je to rozvoj o 1%. Když je někde 1 fabrika a postavíte další, je to rázem rozvoj o 100%. V březnu 1939 po Mnichově obsadili Němci české pohraničí. Slováci vyhlásili Slovenský štát. Podkarpatí obsadili Maďaři. Taky to bylo jediné československé území, kde se o hranice dost tvrdě bojovalo, naproti tomu v Čechách to bylo úplně bez boje. Okamžitě po obsazení se začalo verbovat do armády. Tisíce mladých kluků utekly do Ruska, kde se nechali zajmout. Domnívali se, že budou bojovat proti Němcům, ale Rusové jim nevěřili. Ani nemohli, jak by poznali, kdo z nich není maďarský špión? Tak byli Podkarpaťani rozmístěni po gulazích doslova od Uralu až po Kamčatku. Gulagy byly ryze pracovní tábory, nemučilo se tam (na rozdíl od německých koncentračních táborů). Kdo pracoval, nemusel se bát, že by nepřežil. Problém měl ale ten, kdo pracovat nechtěl. Zpočátku mohl přežít, ale po napadení SSSR Německem v r. 1942 byl obecný nedostatek potravin, takže na ty, co pracovat nechtěli, prostě potraviny nezbyly, Rusové je přednostně dávali těm, kdož pracovali. Od r. 1943, po vzniku čs.vojenské jednotky, byli Podkarpaťané uvolňování z gulagů, aby vstoupili do armády. S tím byl problém, protože oficiálně byli považováni za Maďary, protože jejich území bylo zabráno Maďarskem. Přesto se Svobodovi dařilo je postupně z gulagů získávat. Podkarpaťani měli na vybranou: umřít v gulagu nebo ve válce. Většina z nich si vybrala válku. Málo se už ale ví, že v čs.jednotce jich byly téměř 3/4 všech vojáků! V r. 1944 bylo toto území po referendu připojeno k SSSR. Dneska je to tam jako skanzen života v pol. 19.stol., protože ani Rusové tam zrovna moc neinvestovali.
To jen tak na doplnění. Vraťme se ale radši ke včelám.