Příspěvek: #81

Tak dostat se k odolným včelám při takto řídkém zavčelení není zas takový problém. Ten ale nastává u nás, kde zavčelení je jedno z nejhustších na světě. Z vl. zkušeností vím, že u nás když se včely ponechají samy sobě je po nich a ne žádná 90% ní mortalita jak tvrdíte. To je hodně velký nesmysl! Když jsem po Keyfusovi hned provedl BT měl jsem mortalitu 80% a to jsem ještě koncem května odpařil 1 formidol. Takže začínáte li svoje dílo grafy, které staví na podobných nesmyslech jakou asi má vypovídající hodnotu to ostatní!!! Další nesmysl je že šlechtění na odolnost nesnižuje výnosy medu. Hluboký omyl a o tom už výzkumná pracoviště píší běžně. Já jsem zdvihl celkovou odolnost zhruba o 40%, ale výnosy mě spadly asi na 50 %. Takže slabé léčení je nutné, ztráty medu deprimující. A navíc jsem si svojí blbostí zničil svůj vcelku úspěšný chov a prodělal spoustu peněz. Takže jsem po úspěšných kamarádech sehnal pár plástů z vajíčky a začínám znova. A to naštěstí vím kam pro IM. Čili k nějaké odolnosti se dostanete rychle ale pak to začíná drhnout a další pokrok se téměř nekoná. Ale BT jsou určitě nejlepší učebnicí jaká existuje a já těch vložených peněz nelituji. Je to něco jako oddělení patogie v lidské medicině. Kdyby neexistovaly, léčilo by se dodnes jen pouštěním žilou a přikládáním pavučin. Takže pětikilo za několik stránek nevalného obsahu jsem oželel a knihu dám svému kamarádovi. Přeji hodně úspěchů! Zdraví R. S.

Příspěvek: #82

Pane Stojnek, zde bych už to více nerozváděl, ale ještě zareaguji na ty procenta, která se Vám tak nelíbí.

Samozřejmě, že nyní se zdá 90% nereálně, tento stav nastával v přírodě, kdy se včelstva mezisebou geneticky více lišila, než stanoviště plné sester vychované od jedné matky, která není zpravidla varroatolerantní. Také píšu v komentářích výše, že jsou roztoči nyní více plodní než předtím, jsou námi vyšlechtění, jsou silnější.
Tyto kombinace negativních vlivů vedou k tomu, že se zdá 90% málo a v našem stavu by byly úhyny na čistou varoózu zřejmě vyšší.

U DWV je to ještě více znát, u kterého uvádím 70%.
Samozřejmě, že když nyní nechá běžný včelař včelky tak, tak uvidí DWV u drtivé většiny včelstev, ne jen u 70%. Je to dáno tím, co píšu nejen v tomto komentáři. Kdyby měl včelař včely po dědovi, které by byly geneticky odlišné od každého souseda, jinak řečeno měl by včelař takřka jedinečnou genetiku, kterou by jiný člověk neměl, tak tam by ty úhyny nebyly tak drastické (co se týče například dané vesnice), jako u nynějšího pásového chrlení matek z jednoho včelstva, které dokáže mnohdy už zabít i 300 roztočů.

Důležitý je poznatek co se týče těch 90% a 70%, kdo se do selekce pustí, tak selektovat DWV je jednodušší než varoózu a to je také podstata daných procent (70 je méně než 90). Částečná selekce obvykle vede k rychlému vyřešení DWV a s varoózou se musí ještě následně pracovat. U odolnosti na DWV není možné žádného snížení medného výnosu. U varoózy, jakožto parazitického onemocnění, je možné, že si včelky budou dopomáhat k přežití také pomocí jiných vlastností (např. jiné křivky plodnosti), ví se, že varroatolerance není jen VSH, ale je to můžeme říct číslo jedna, takže je možné, že se můžou objevit nevyrovnané medné výnosy. Pakliže ale varroatolerantní včelstva rozchováme, je jasné, že s nimi můžeme bez problémů dále pracovat a vyšperkovávat jejich vlastnosti i co se týče medného výnosu. Víme, že dědivost medné užitkovosti včelstva je pouze 0,2, takže medná užitkovost závisí především na prostředí. Takže kdo něco vysadí, zaseje, bude trošku třeba i kočovat nebo jen nepokosí louku, tak udělá mnohem lépe, než aby se včelař hnal za přehnanou plodností včelstev pro maximalizaci výnosu.

Proto se zdá, že jsou procenta příliš nízké. V komentáři výše ale podtrhávám větu, že se blížíme poslednímu jednomu procentu (celorepublikově), protože se už sčítá také více nemocí.

Kdyby běžný včelař nyní nechal včelky tak, tak nyní by měl přežití právě blízké jednomu procentu. Jinak řečeno, kdyby se varoóza řešila efektivně už před 20ti lety, bylo by to až 10x jednodušší, než nyní.
Cesta, kterou jsme se vydali v roce 1980 se stává rok od roku čím dál více nezměnitelnou.

Také Vám přeji, ať se daří.

Příspěvek: #83

Vidím paradox, důležitá je tedy selekce nebo pozemky které mají v poslední době podobu trojpolního hospodaření? Mohou za destrukce kvůli DWV postupy a použité přípravky a hnojiva okolo stanoviště? Proč tedy selektovat když je pes zakopán jinde resp. v kvalitě a kvantitě snůškových zdrojů?

Příspěvek: #84

To je pravda, nejen včely na tom nejsou dobře, ale i prostředí. I zde se ale jde dopředu, viz některé nyní zakázané neonikotinoidy a s glyfosátem (round-upem) je taky už brzo konec, což je dobře.

Pokud ale řekneme, že to nemá smysl, že se včelkám škodí z více stran a bojovat za jejich udržitelnost je marné, tak je to začátek konce a ty naše včelky už nebudou mít žádnou šanci se z toho dostat.
Je to nyní hodně složité, to nepopírám, problémy z více stran, ale o to více bychom měli bojovat.

Pokud lidé začnou do včelstev tlačit nejen antiparazitika, ale už i další léčiva nebo látky na jiné druhy nemocí (zde se bavíme o DWV), tak to vnímám opět jako začátek konce i kdyby měly být látky sebepřírodnější.
Nosemu ceranae nechat na přírodě, někteří už aplikují nosevity. Další strašná chyba. NC neohrozí včelu na druhové úrovni, pouze dojde k selekci a podle našich českých včelařů, kteří NC nechali na přírodě, tak říkají, ona tam je pořád, ale už prostě neškodí. Něco jako DWV, u proselektovaných včelstev se DWV stále vyskytuje dokonce i v nemalém množství, ale už prostě neškodí vznikl tam nějaký druh rovnováhy. Ti, co nechali NC na přírodě, tak si sice trošku prošli peklem, ale mají nadále klid, sem tam třeba padne nějaké včelstvo, to je ale normální. Kdežto ti, co začnou nosevity do včelstev tlačit a do krmiva přidávat pelyněk, tak si to včelaření zase zabijou dalším hřebíkem. Po pár letech už prakticky nebude možné ošetření vůči nosemě vysadit, jinak by to začalo srát prakticky všechno, protože v předešlých letech by včelař rozchovával i na nosemu náchylná včelstva, protože by nerozlišil odolná a náchylná a když by se vyrojilo nějaké včelstvo a odletělo by do lesa, tak by včelař řekl: "no jo bobky moje, nyní vás zabije VD, DWV nebo NC, doslova vyberte si".

V přírodě se řeší problémy jeden za druhým, tak jak přicházejí, to je příroda a její neústálý boj o přežití. Od prvohor je život založen na konceptu boje o přežití. Před prvohorami v Ediakaru (délka +/- 92 mil. let) se podle posledních poznatků nejednalo o koncept, kdy tvorové museli bojovat o přežití což, následně vedlo k úplnému vyhubení tamních tvorů a vymřelo úplně všechno. Už před 542 mil. lety (prvohory) se změnil koncept života na Zemi a očividně to funguje. Někdo říká, že včelaři, kteří včely nechávají více v rukách přírody experimentují, já bych řekl, že 40 let chemoterapie je experiment. Nikdo včelařům neukáže studii, která by říkala, že je ošetřování včelstev bezpečné vůči nějaké nemoci a že nevede k nabalování selekčních tlaků, což by následně mohlo vést až k druhovému ohrožení včely díky kumulačnímu efektu a sčítání nemocí.

Když se už ale začalo s antiparazitiky, tak hlavně nepřidávat další látky na další nemoci, to pouze zesílí kumulační efekt a odepíše včely úplně.
Procházíme nyní těžkým obdobím, vydržme, ono se to zase srovná, nepřidávejme žádné další druhy léčiv na další nemoci, řešme léčivama maximálně pouze varoózu, toto je pro včelu řekl bych existenčně klíčové (a u varoózy si všímejme včelstev, kde se vyskytuje hodně neplodných roztočů, abychom i tu začali postupně pozitivně řešit).

Příspěvek: #85

No takže je to o podmínkách, jenže my včelu medonosnou chováme! A chovem se rozumí chránit a hlídat výživu. To od ostatních chovů jiných druhů hospodářských zvířat je specifické, protože včela nejde domestikovat jako kůň, kráva a její pastva není kontrolovatelná. Takže co může chovatel dělat? Léčit a při příležitosti např. dodávání zásob nebo pylu včelstvům "přilepšit".
No a teď jsem u toho paradoxu: Proč to nedělat? Cestou do pekel to být nemůže protože to jsou životaprodlužovací postupy které se činí hlavně kvůli ekonomickým aspetům. Kdyby tu 30 let nebyl varidol a mavrik, to včelstvo o kterém si myslíte že je nějak odolné, od toho přítele včelaře, tak to by jste ani neměl, protože jeho život zapříčinila shoda náhod.

A jsou lidé, ktří náhodě nevěří, myslí si, že štěstí a různým situacím se lze dobrat scénáři postupů a aplikací. Toto je přesně včelařství které jde vidět jak u nás tak na celé Zemi kde se včela chová a nebo udržuje.

Je to o náhodě a pokud se náhodou dojde na účinný postup nebo věc která pomůže včelstvům překonat infekční tlaky různých nemocí a nákaz, tak proč ho neprovádět?

Příspěvek: #86

No a kdybychom my sami a naši předkové nebrali antibiotika kolik z nás by tady teď přispívalo do diskuze?
Tímto se nezastávám chemie ono se nic nemá přehánět, ale většina krmí cukrem a to se vám zdá pro včelu přínosné, z čeho má potom získat látky pro boj s viry.

Příspěvek: #87

Sacharóza rafinovaná je dobrý základ pro včelu. Otázkou je co nahrazuje? Med? Takže se znovu bavíme o zdrojích potravy a jakési absenci čehosi co někde v určitou dobu je a kde není a včelstvo hyne na DWV.

Je to dobrá myšlenková cesta jak na destrukce?

Příspěvek: #88

Podle mne ano, cukr jim dá energii ale co chybějící enzymy jako živá kultura minerály a vitamíny které mají v medu.
A velký problém v přírodě jednodruhové lány.
Sekačkama vysečené trávníky bez plevele a bylin. A hlavně dívejte se na dnešní vesnice kde jsou zahrádky se zeleninou ovocem a květinami?

Příspěvek: #89

https://ylejbees.com/bolezni-pchel/1807-virozy-pchel
Vírus osnovy krídla /DWV/ je príbuzný s egyptským vírusom včiel a jeho kmene sú sérologicky heterogénne. Bol izolovaný vírus z čmeliakov s deformovanými krídlami, geneticky príbuzný s vírusom deformácie krídla včiel.
Vírus sa prenáša na larvu vylučovaním slinných žliaz infikovanými dospelými včelami (L. Bailey, BV Ball, 1991). Pri laboratórnej infekcii injekciou vírusu do kukiel v štádiu bielych očí sa choroba vyvíja pomaly, inkubačná doba je 14 dní. Postihnutý jedinec obsahuje až 1012 viriónov.
Prenášanie infekcie u včiel je asymptomatické. Vírus a ním spôsobené ochorenie boli známe po objavení sa varroatózy. V súčasnosti sa v krajinách, kde ním sú ovplyvnené včely, vírus deformácie krídel často nachádza vo vzorkách mŕtveho hmyzu.
Roztoč varroa aktivuje vírusovú infekciu (BV Ball, 1988). Infekcia kukly kliešťom je účinnejšia ako larvy infikovanej ošetrovateľky (CECameron et al., Nepublikované). Vírus sa môže množiť aj v tele kliešťa (IROngus et al., 2004). Počas reprodukcie varroa vo vnútri bunky s infikovanou kuklou vírus prechádza na svoje potomstvo. Vírusom infikované parazity sa vyskytujú v rodinách niekoľko týždňov pred objavením sa príznakov ochorenia. Infikované roztoče môžu infikovať viac ako 80% včelích kukiel, z ktorých asi 20% uhynie, zvyšok tvoria jedinci s krátkym trvaním. Pri parazitovaní na dospelých včelách ich môžu infikované roztoče infikovať o 100%, ale životnosť hmyzu sa neznižuje, čo prispieva k dlhodobému zachovaniu infekcie v rodine.
Podľa najnovších údajov sa vírus deformácie krídla nemôže množiť vo všetkých kliešťoch, a preto sú iba niektoré z nich biologickými vektormi. Ich percento sa líši v rôznych populáciách. Čím je vyššia, tým častejšie sa vyskytujú včely so zdeformovanými krídlami. V postihnutých kolóniách sa vírus nachádza aj u zjavne zdravých jedincov v rôznych častiach tela, ale iba u včiel so zdeformovanými krídlami je obsiahnutý v hlave (C. Yue, E. Genersch, 2005).
Vírus deformácie krídla bol tiež izolovaný z mŕtvych včiel a plodu v kolóniách infikovaných roztočom Tropilaelaps clareae; úloha tohto parazita v tejto viróze však zostáva nejasná.
Choroby včiel sa pozorujú častejšie v druhej polovici leta. Známky sa objavia, ak je v rodine v lete 2300 kliešťov, na jeseň 700 (SJ Martin a kol., 2003). Choroba môže byť sprevádzaná veľkým úhynom hmyzu (až jedna ulica týždenne), najskôr v jednotlivých rodinách, potom na celom včelíne. Plod v chorých rodinách je pestrý; včiel je ich relatívne málo. Na dne a v blízkosti úľa sa nachádzajú mŕtve kukly a mladí jedinci, často so zdeformovanými krídlami, skráteným bruchom, plazivým, navonok zdravým, ale s ochrnutím končatín alebo krídel. Posledné menované sú vynechané, ťahané pri pohybe, niekedy sa nájdu začiernené jedince. Choroba môže trvať dlhšie ako 2 mesiace. Úhyn včiel sa niekedy tiahne celou zimou a následnou jarou. Ak 1–7 kliešťov infikovaných vírusom vstúpi do kolónie, môžu do roka zomrieť (SJ Martin, 2001).
Podľa našich pozorovaní včely so zdeformovanými krídlami a často prakticky bez krídlami vychádzajú z prežívajúcich infikovaných kukiel (deformácia krídel nastáva počas dozrievania týchto kukiel) a môžu dlho aktívne plaziť po plástoch. Nezomierajú priamo na vírus, ale po odchode z úľa - od hladu. Infikované včely so skráteným bruchom a schopné lietať prežijú ešte dlhšie. Ale tieto včely zimu neprežijú.

Je to lotéria:
Podľa najnovších údajov sa vírus deformácie krídla nemôže množiť vo všetkých kliešťoch, a preto sú iba niektoré z nich biologickými vektormi. Ich percento sa líši v rôznych populáciách. Čím je vyššia, tým častejšie sa vyskytujú včely so zdeformovanými krídlami.

Příspěvek: #90

Podle mého odhadu 2014 a odchodu včelstev okolních včelařů jsem moc neprohádal - 6 týdnů podle osazenstva. Naštěstí chování odolných včel u nás skončilo ponaučením, dále se pouze včelaří.