to vám starým mazákům závidím, dnes byl u mě Pepa Křapka, protože jsem si nevěděl rady, on chodil v krátké košily a kraťasech i před česnama a já tam byl za tydýta ve skafandru
... (ještě jednou díky Pepo)
To se podá, chce to čas. Nikdo se ti nebude smát, je to o překonání vlastního strachu. Pokud nejsi alergik a tvé tělo na žihadla nereaguje tak, že by tě to ohrožovalo na životě a zdraví, časem začneš některé ochranné pomůcky odkládat (rukavice, kombinéza ...). Ale i tak jsou situace, kdy i ostřílený kozák jde do včel ke skafandru, ono stačí, že to bolí. Čas od času pobavím rodinu zbabělým úprkem do bezpečí.
(28.08.2012 13:44)TomasoFernando napsal(a): [ -> ]to vám starým mazákům závidím, dnes byl u mě Pepa Křapka, protože jsem si nevěděl rady, on chodil v krátké košily a kraťasech i před česnama a já tam byl za tydýta ve skafandru ... (ještě jednou díky Pepo)
Jak říká Honza Havelka, to se časem poddá Tomáši. Jsou však také dny, kdy se v kraťasech a krátké košili jít do včel nedá. To je potom lepší práci odložit na druhý den. Nemusíme se bát, on to nikdo za nás neudělá
.
JK
alergici to mají těžké, otečou vždy a ani přílišné množství medu nemohou, ale jak zde píší ostatní, pravidelné dávky včelího jedu nebo produktů buď totálně vyburčují imunitu a vedou k šoku nebo způsobí, že tělo si dané látky přestane všímat a alergická reakce prakticky zmizí. Já si myslím, že otékat budu vždy. Musím pochválit ochranné pomůcky, v tom bílém skafandru jsem zatím nedostal žihadlo. Chce to však i překonávat strach a porozmět včelám, také stojím klidně v kraťasech a triku 1 m před česny, téměř v letové dráze a pozoruji ten bzukot a včelky mají jiné starosti než dávat žihadla, ale jsou chvíle, kdy se raději k úlu bez obleku nepřibližuji. Snad nejhorší jsou u mě ruce,tam se nejčastěji trefují a stačí i jedno žíhadlo a ruka je 2x tak veliká - stačí pak si vzít tabletku claritine a vše je v pohodě, takže málo žihadel přeji všem
No to s tím chozením ke včelám v čistém prádle jsem vyčetl na nějakých chytrých stránkách. Dost se potím a tam bylo napsáno,že se má chodit v čistém.
Když jdu jen tak na čumendu tak jdu taky jen třeba v kraťasích. Ovšem už se mi stalo,že sem se nějaké znelíbil.Nedostal jsem žihadlo,ale ran jak o božím těle.
Ale když jdu na prohlídku tak je to skafandr
.Ale je to jen strach. Nejsem alergik.Doufám,že se otrkám.
je to různé, klidně 10 žihadel do rukou s mizivými následky a pak se jedna trefí a snubák musí okamžitě dolů. Myslím, že na olympiádě by ten otok u plavců brali jako doping
. ale většinou mi stačí rozkrojená cibule v kapse. podobně i u prstů na noze (chodím do včel v pantoflích), někdy se prostě potom do bot nevejdu.
nevím jak čisté prádlo - spíš by mi přišlo, že vůně aviváží je mohou dráždit, mě se osvědčilo bílé oblečení a když je navíc provoněné kouřem, tak to je asi to nejlepši co mít na sobě a nelákat tím včelky, ovšem, když si nějaká usmyslí, že prostě žihadlo chce dát, tak většinou svůj záměr vyplní, to by člověk k nim chodit nemohl
Já začal včelařit loni a první co jsem si pořídil kombinézu s kuklou (skafandr) a rukavice. Zatím dělám vše řádně oblečen nasazené rukavice. Když je ale horko, je to děs a rukavice jsou úplně promočené. Jednou jsem je sundal a behem minuty jsem dostal žihadno do zřbetu ruky. Tedy žádné přimačknutí včelky. Prostě přistála na ruce a bodla. Rychle jes žihadlo vyškrábl a podle staré rady potřel medem. Je to zvláštní, ale příliš jsem neotekl. Měl jsem ale skoro dva dny takovou červenou tečku, jakoby otevřenou ranku, která se nechtěla zahojit. Po třech dnech se zatáhla a vypadalo to jak štípnutí od komára. Příští rok se chystám, že se začnu osmělovat a postupně se odhalovat. Fascinuje mě přítel Nerad, jak pracuje asi s rojem a je tam do půl těla a v krátkých kalhotech. Do tohohle stádia se asi nevypracuju.
Rojící se včely mají úplně jiné starosti, než začínat bitku se včelařem, zvláště pokud je to čerstvý roj a včely mají plné medné váčky.
Přesně tak, do roje lze strčit holou ruku a nic neudělají. To jsem zjistil už když jsem samostatně nevčelařil a jen tchánovi pomáhal s chycením roje.
len bacha na to aby to nebol roj,ktorý už sedí niekde pár dní..tam by to tá ruka schytala..
(29.08.2012 10:39)František Kšír napsal(a): [ -> ]Já začal včelařit loni a první co jsem si pořídil kombinézu s kuklou (skafandr) a rukavice.
nutí od komára. Příští rok se chystám, že se začnu osmělovat a postupně se odhalovat. Fascinuje mě přítel Nerad, jak pracuje asi s rojem a je tam do půl těla a v krátkých kalhotech. Do tohohle stádia se asi nevypracuju.
Nerád sa s tým chválim, ale v roku 2010 som zobral s krov a stromov, toľko rojov, koľko som mal včelstiev, 69! A všetky bez košele či tričku, a len bermudy a sandalkách bez ponožiek. Hlavu nechránenú, len niekedy pre istotu včelársky závoj.
K včelám idem tak ako som na včelnicu prišiel, včely istotne na človeka neútočia preto že je spotený, ani nie preto, že si vypil, ale hlavne preto, že nemá ku včelám dobrý prístup.
A alkohol, niekoľkokrát som naschvál na včelnicu priniesol alkohol (tvrdý, víno či pivo) vypil som niekoľko glgov a išiel ku včelám a ony nič. No nemôžem povedať, že žihadlo nedostanem (nič si z neho nerobím), nie preto, žeby som choval nejakú elitnú líniu, ale preto, že každý človek robí chyby a nejakú spravím i ja a som za ňu odmenený žihadlom. Každý kto je pri včelách vytrvalý, prekoná strach zo včiel a na jed si zvykne. Takže začiatočníci vydržte a budete po rokoch odmenený pekným pocitom, že ste to zvládli. Anton
Víte , jak včelař pozná, že by si měl koupit nové monterky? Když mu zvědavá včelka vleze do dírky u rozkroku a bodne ho do varlat... Naštěstí bolest nebyla tak drastická, a ani to moc neoteklo, no ale hned si půjdu koupit něco nového, neděravého, na sebe
Já přestal otékat po cca 30 žihadlech. Teda to jsem si myslel do včerejška, kdy při šmírování u česna přilétla jedna aktivistka a bodla mě přímo do rypáku, pěkně zespoda do nosní přepážky (zřejmě měla dobrý školení
. Poprvé mi včely vehnaly slzy do očí, okamžitě se mi spustila rýma, začal jsem kýchat, pak už jsem jen nudlal. Za chvíli to začalo otékat, horní pysk mi natekl do obludných rozměrů, vypadal jsem jako havajskej bubeník. Rodina mě nejen že nelitovala, byl jsem pro ně zábavnou atrakcí, vždycky, když se na mě podívali, vyprskli smíchy.Teď už to pomalu splaskává, do večera snad budu OK.
Žihadla do hlavy opravdu nepotěší. Otékám pokaždé, ne moc, ale druhý den je otok mírně znát. Nikdy mi to moc nevadilo, než jsem koupil jedno do spánku a druhé kousek vedle do ucha . Přesně do vrcholku boltce. Ta bolest se dala vydžet, ale ten otok druhý den pobavil i mne samotného, natoš kolegy v práci. Králík z klobouku byl proti mě břídil. Kdekoli jsem prošel, ozývala se za mnou hláška" pozor, nepřítel noslouchá". Po dvou dnech jsem byl v normě.
Já už moc neotékám, ale jednou jsem byl v úle bez rukavic a dostal jsem asi 3 žihadla do ruky. Na tom není nic neobvyklého, kdybch si pak tou rukou nepromnul oko. V oku začalo natékat bělmo, tak že jsem běžel na Karlák na pohotovost pro kalciovku... Tedy bacha na to po pigáru si nesahat do očí a lépe radší ani na obličej.
To bych odhadoval, že sis to "upuštěné" žihadlo s jedovým váčkem v ruce asi promnutím oka zabodl sám i do toho oka. Taky se mi to občas stane, že se takto bodnu vlastně sám ručně ještě podruhé do jiného místa.
Snad 20 let jsem nedostal jediné žihadlo. Na jaře letošního roku jsem poprvé začal koketovat s myšlenkou, že bych si rád našel ušlechtilého koníčka. Začal jsem studovat co všechno by měl začínající včelař vědět, jedna ze základních věcí bylo zjistit, zda nejsem alergický. Nevěděl jsem jak to udělat, mačkat úmyslně nějakou včelku v trávníku jsem zavrhl, žádné včelaře jsem zatím okolo neznal. Myšlenka však byla asi natolik silná, že jednoho dne jsem po dlouhých letech dostal jedno na zahradě a to do klenby chodidla. (včely jsem ještě neměl) Po pár týdnech jsem dostal zapůjčené jedno včelstvo od nedalekého souseda, abych se s ním začal učit a hned jsem dostal druhé, na centimetr přesně jako první. Bylo to však 80m od úlu za barákem a garáží, když jsem si ráno nazouval boty. S velkou pravděpodobností to možná ani nebyla včela z mé zahrady. Ani po jednom jsem neotekl, po deseti minutách jsem o bodnutí nevěděl. Pro mě tedy platí, že množství bodnutých žihadel je přímo úměrné snaze a odhodlání si včely pořídit, nikoli množství již opatřených včelstev. Čím více si čtu v knihách, tím více žihadel dostávám od cizích včel.
Třeba je to nějaké znamení
Tak ja se snažím žihadla nedostávat, ale už neopuchám několik let, jak již tu někdo psal, bolest ale pociťuji
Co se mi stalo letos, známí chtěl abych k němu dal úl zjara na zahradu. Tak jsem ho tam dovezl a přitom si hnul plotýnkama, do kotníku jsem dostal žihadlo a jel jsem domu. Ráno záda kompletně zablokovaná, tak že mě paní doveze k doktorovy. Vylezu z baráku a mám to dolů dva schody, no a se ti mě to po prvním schodu seklo. Ani nahoru, ani dolu a stojim na tom kotniku
Cha, tak jsem pěkně na čtyři a plazím se k autu,,,,, sousedi si asi mysleli že jsem hned po ránu požil
Otékám stále, sice mírně, ale za to krátce.. Kdysi se mi podařilo dostat žihadlo do očního víčka ( bylo to odpoledne ), do večera jsem neviděl na oko. Ráno nešlo po vzbuzení poznat že k něčemu došlo. Jinak se mi při bodnutí udělá puchorec jak od komára který do druhého dne zmizí. Bolest při bodnutí cítím stále ale už mě nerozhodí a nevyvede z klidu jako v začátcích..