Včelařské fórum – o včelách a včelaření

Když je u mne někdo na stáži v práci, má to povinný i u včel......takže musím mít hodný

jéééééééééééé, to ti závidím, takhle v tričku... to jsem byla jenom u došlých nových matek se smetencem, jinak si netroufnu, protože stejně nějaká vždycky vyletí a většinou přímo do síťky na klobouku a snaží se prorvat žihadlo skrz... to bych byla hned bez oka... jaký máš matky? já mám z oddělků loňských Singer a teď mi došly
od Rosti Peška 3 VIgorky, tak doufám, že se zklidní....

Já mám opravdu různý matky, nejvíc chovám dcery od matky Sklenar a letošní oddělky s nimi jsou skvělý, pak mám materiál od Leoše Dvorského, ten se mi líbí víc a víc a ještě jsem rozchoval jednu matku co je TV u vloni nej včelstva na med a mírnost a pořádek v úle jí zůstaly, říkal jsem jí paní Colombová hrozně dlouho jsem ji neviděl až minulý pátek. Tak jsem ji vychytil, položil na úl a jak byla zima na se přestala hýbat, tak jsem ji hned vrátil bez značení....příště. Aspon vím jak vypadá

(23.06.2014 16:00)Jan Fišar napsal(a): [ -> ]Jak jsem začal včelařit a dostávat pravidelně žihadla, tak asi po sedmém bodnutí jsem přestal opuchat a je zvláštní, že ani nepociťuji bolest. Jen jako když mě žahne kopřiva. Místo vpichu mi už nenatéká a mám problém ho za chvilku najít. Loni se hnala bouře a spěchal jsem, měl jsem krátký žebřík, malý kbelík a příliš velký roj nad hlavou. Tak jsem na sebe celý roj shodil a dostal nejmíň 40 žihadel. Obsah kbelíku jsem vysypal do úlu pod stromem, sklepal ze sebe včely a vlezl do auta. Čekal jsem až se bouře přežene a byl zvědav co se mnou bude. Ale cítil jsem se naopak jen příjemně nabuzený jak po nějakém silně povzbuzujícím léku. Tělo si už zvyklo a snad se i těší na další povzbuzující vpich. . Pokud vás včela dlouho nebodne, doporučuji si žihadlo jednou měsíčně aplikovat sám. V případě že pak dostanete větší sérii žihadel najednou, nic vám nehrozí.

Suhlas. Ja by som to prirovnal cca 30 bodnutí = 1 káva

A.

Včelařím skoro dva měsice a už jsem pár (dost schytal). Když jsem si je přebíral oddělek, tak mě byly představeny skrz folii, pár se jich přeci dostalo ven a letali kolem hlavy, ale žadné žihadlo - asi, že mi zmizel krk neznámo kam. Potom jsem k nim chodil jak ve skafandru, takže nemožnost dosta žihadlo. Ale postupně jsem se osměloval, až jsem měl na sobě ochranné pomůcky tak ledabile oblečené -nedopnutá vesta, kukla volně ložená (nepřipnutá k vestě), atd.. Nu a jednou, když jsem jim šel přidat nástavek a proházet dílo - tak to vypadalo, jako když na mě čekaly - jen jsem sundal folii, tak hrrrrr na mě - i pod kuklu to zvladly - žihadla jsem nepočítal - prchal jsem co to dalo a rodina se smála. Asi takové přivítaci hoblo od včel.....Po vyhnání včel z mého oblečení jsem se dopnul (prostě poctivě zahučel do skafandru) a šel dodělat práci. Na ten počet prvních žihadel jsem moc nenatekl, ale bolelo to pěkně... Od té doby jsem nervozní, když nějake žihadlo nedostanu a občas čekám - ukazuji, kam mě mají nějaké vrznout - ale většinou se s tím zadkem napřed neumějí trefit kam ja chci, ale trefí se kam chtějí oni a kam to nečekám (nos, ucho, kdekoliv do žíly, atd.) . Ale fakt je, že jsou místa, které natékají třeba když se trfí do té žíly.....veřím, že postupně to přejde úplně.
PS: manželka je ze včelářské rodniny, takže skafandr byl pro ní potupa, ale už ji jedna včela přesvědíla po bodnutí do víčka používat kuklu

dnes jsem kontroloval plodiště, jen tak v kraťasech a tričku. 2 do svaloviny takže O.K. a jedna do ucha a to Vám řeknu to stálo za to )), přesto si myslím, že mám včelky velmi hodné a to je základ. Kdysi mi to dělalo problémy, jednou jsem se i trochu dusil a musím zaklepat časem se to lepší

Loni jsem za celou sezónu dostal pouze dvě žihadla do rukou. Používám blůzu a klobouk. Rukavice se snažím omezovat. Letos jsem žihadla přestal počítat . Myslím, že to bylo hlavně počasím. Času mám málo, tak je potřeba využít každou volnou chvilku, tedy i před bouřkou. Ruky neotékají, ale už se mi několikrát dostaly pod kuklu a to jsem jen čekal, kam ji dostanu. Zatím to schytal krk a ten mi také neotéká. Dostal jsem ale dvě vedle sebe do lýtka. Bolelo to docela dost a do večera to šlo až do kotníků, který mi otekl, a trvalo asi další dva dny, než otok zmizel. Nepoužívám žádné přípravky na zklidnění. Nechávám tělo, ať si poradí. Jo a za každé žihadlo nezapomínám holkám poděkovat. Já možná trochu oteču, ale ony to už nerozchodí.

Jak tu někdo psal, že se nechá opíchat, jak na to ? Chci si nechat píchnout do kolene.

Chytneš včelu, přiložíš na místo a necháš bodnout.
Žihadlo ponecháš tím déle, čím více jedu potřebuješ.
Opakuješ tolikrát, kolikrát potřebuješ.
Někdy se mi ale stává, že včela prostě bodnout nechce. V tom případě beru jinou...

Je to ale na vlastní riziko. A samozřejmě neprovádět v případě alergie na včelí jed.
Je taky dobré mít po ruce něco jako Dithiaden apod. - pro případ alergické reakce.

Taky cítíte, když vás bodne a nemůžete si žihadlo hned vyndat.... že to zabolí třeba 3x jak ten jed postupně pumpuje????

jo zrovna minulý týden, když jsem jimi měla obsypané nohavice, v ruce přenášela těžký nástavek a potom jsem se je snažila sklepat z těch nohavic, ale byly jak přišpendlené a rvaly to tam dokud jsem je nesetřásla... brrrrr

Pro mě byla jedna zásadní zkušenost: jako novopečenec jsem byl na kursu chovu matek, který jsme ve spolku uspořádali. Vedl jej kolega Karel Sejk, charismatický včelař, od něhož jsem se moc naučil. Díky mu posílám tam "nahoru" ...
K té zkušenosti: prostě rozebíral včely bez rukavic, povídal a vysvětloval, co a jak, a my na to koukali. No a občas nějaké do ruky dostal. Byl naprosto v klidu a vůbec nereagoval.
V té chvíli mi to připadalo zcela šokující. Vždyť ono to přece bolí! Jak to, že to takhle ustál?
Pak mi vyprávěl, že je to věc rovnováhy, kterou si člověšk nastaví ve vlastní hlavě a ve vztahu ku včelám zároveň. Do včel chodil osprchovaný v plavkách ... Pro včelky je nastavení téhle rovnováhy zjevně zásadní ... Pro včelaře neméně ...
Tři roky jsem se s tím pral a snažil se to nějak skousnout. Zkušeností byla řada. Extrémy z obou stran ...
Zjistil jsem postupně, že při otevření se každé včelstvo chová jinak a navíc totéž včelstvo každý den jinak. Ale že to lze "vycítit". Jinak zní, jinak voní, jinak létají ty od podstaty prudičky ...
Stále to nějak vyhodnocuji a zkouším se s včelami nějak domluvit. Mluvím k nim při otevření a pomáhá to mně pro uklidnění, nikoli jim, samozřejmě.
Dostal jsem se do stadia, kdy už taky necuknu, když nějaké do ruky či jinam dostanu. Ale docela mi to trvalo ... Je to hodně subtilní věc, stačí maličko a ta křehká rovováha se poruší a nastane čoro - moro ... A ústup do předem připravených pozic (do roští ...). Ale existuje něco jako víra, že tu rovnováhu lze nastavit. Kromě loňského podletí s melecitozou, tam to byl boj ...
Jiří

Já ze začátku otýkal dost, ale postupně to přešlo a dneska nemám žádný problém inkasovat několik žihadel, aniž bych se nad tím pozastavil. Občas se teda nějaká mrška rozhodne mi ten život včelařský osladit a najde opravdu dobré místo, ale to je prostě daň. (zrovna na jaře se jedna včela vydala nohavicí kalhot nahoru a výstražně mi bodla žihadlo úplně těsně vedle ONOHO orgánu)
Dneska teda používám košili plus kuklu, protože občas opravdu útočí na hlavu a to mi není příjemné, rukavice nepoužívám, protože pak nemám v rukou cit a nejsem ani schopen vyndat rámek. Je zajímavé, že do ruky žihadlo dostanu jedině tehdy, když včelu zmáčknu, jinak si rukou včely vůbec nevšímají a když už útočí, tak letí rovnou k obličeji.
Ale trochu závidím těm, kteří ke včelám chodí v plavkách, třeba fotky p. Nerada jsou úžasné a i pro včelaře těžko uvěřitelné, natož když jsem je ukazoval nevčelařům.

Letos jsem přišel na chuť obyčelnému slamáku se samostatně koupeným závojem. Naprostá pohoda ...
Koženě-plátěné rukavice včely jen dráždily, tož jsem je odložil. Pro krytí zad mám jen v záloze silnější variantu gumových rukavic ... Plus gumičky na rukávy, kam včelky rády lezou a v panice pak bodají.
Problém je v místě, kde mám hodinky. Tam jdou okamžitě (cítí asi pot a jeho reakci s kůží řemínku ...), takže hodinky preventivně sudavám.
No a pak už jen rosení vodou: včel i rukou ... Pokud je chvíle, kdy se to nějak nesejde, pozná se to velmi rychle ... Pak zavírám a mizím. Většinou není nutno to hnát do krize, ony si to totiž holky pak dlouho pamatují a prudí už preventivně. Jsou ovšem chvíle, kdy je třeba něco udělat ...
Jak jsem byl už zmínil: je to velmi subtilní záležitost a pokud se ta křehká rovnováha pokazí, dlouho se to napravuje ...
Jiří

Také už se těším až naberu tolik zkušeností, abych poznal jak navodit a udržet tu křehkou rovnováhu. Věřím, že se více uklidní až budou na novém klidnějšm místě kde stavím včelín (jenom o par desítek metrů jinde). Otevírání úlu bez kukly si zatím nemůžu dovolit, vždy pár včeliček mi do kukly ťuká nebo léta kolem - to samé pokud se dostanu ze předu blíže k česnu - jinak klid a kuklu nepotřebuji.

Na scientificbeekeeping.com chlapik razi myslienku, ze je treba nechat sa kazdy rok hodne opichat. Kto dostane zihadlo iba obcas, vraj si koleduje o alergiu. Je to niecim opodstatnene alebo je to hlupost?

Poslední dobou těch žihadel dostávam čímdál míň. Ale je to většinou bez reakce, po dvou minutách bych musel pořádně hledat, kdeže jsem to žihadlo dostal. Letos mám zatím jen jedno. Jsem ale rád, že jsem ho dostal hned tak z jara. Opadne strach

Já som teda alergiu nedostal. Mám svoju vlastnú skúsenosť. Prvé včelstvá som mal ako 14 ročný a včeláril som tri roky.Za toto obdobie si telo dokázalo vytvoriť protilátky a reakcie na žihadlo neboli žiadne.Na včely nejak ale nebol čas a tak som sa opäť k včeláreniu vrátil po 6 rokoch.Myslel som si, že budem opäť opuchať,že telo si odvyklo,ale reakcie na žihadlá som nemal žiadne-z čoho dedukujem,že telo si pamätá a získaná imunita sa udržuje aj ked zo včelárením na dlhší čas skončíme.Mňa samotného táto skúsenosť milo prekvapila a o to ľahšie sa znova začínalo.

Ked dostanem do ruky alebo nohy ani neviem ale ked dostanem do tvare tak to mam na pol dna opuchnute. Ale beriem to s usmevom .

Hádám, že asi sto.
Dneska mám na sobě jen brejle a trenky. Možná proto, aby toho nemusela žena moc prát, kdybych si cvrknul do gatí. To se mi naposled skoro stalo, když jsem nakoupil do špičky nosu. Ale už neoteču.