(21.04.2018 20:37)lubsus68 napsal(a): [ -> ].. a jedna sršeň mě z ničehož nic a bez varování bodla do hlavy. - A děly se věci
Jaké věci se děly? Začalo mě svědit celé tělo (začalo to od ohanbí), pociťoval jsem lehkou euforii, po těle se objevovalo jakési "mramorování", skvrnitost, začervenání s výbledy, pokračovalo to lehkým bolením v oblasti žaludku a břicha. Věděl jsem, o co jde (jsem zdravotník) - autem jsem dojel domů, zalehnul, a "trochu se setmělo" - prostě známky výrazné hypotenze a šoku v důsledku anafylaktické reakce. Věřil jsem, že se s tím tělo vypořádá. Za cca dvě hodiny to ustoupilo (hlavně bolest v okolí žaludku) a bylo dobře. Lehce povznesená nálada přetrvávala.
Já otékám vždy, jen někdy víc a to samé s bolestí. Jako dítě jsem byl těžce alergický a vůbec netuším, co by se se mnou stalo, inkasovat za den třeba 8 a víc žihadel a nemyslím taková ta "podmínečná" přes textil a rukavice, ale prostě na férovku!. No, píšu 8 abych nebyl za exota, vlastně nevím co ani při 3...
Přidám příběh z dětství. Ve vsi žil nějaký pan Srba, onemocněl tak těžkým revmatizmem, že se v cca 35 dostal do invalidního důchodu.
Někdo mu řekl, že by mu možná pomohlo když by ho píchaly včely, to že na "regma" někomu pomáhá.
Koupil tedy čtvery včely ve starodávných "almárkách" (typ starého zadováku s malinkými rámky, obyčejně se stavěly jako dvojáky). Od svého bydliště asi kilometr daleko. Na noční převoz si vzal tehdy na vsích běžně používaný a dnes dokonale zapomenutý ruční vozík ve tvaru malého žebřiňáku. Bylo to tak metr vysoké, bez oje tak 1,5 m dlouhé, loukoťová kola s obručemi, přední náprava řiditelná, spřažená s ojí, šikmé, ne ale žebřinové, nýbrž plné bočnice, plná lichoběžníková čela, oj zakončená příčníkem na ruční "obouruč" tažení (řezníci do toho v menším provedení zapřahali velké psy a rozváželi s tím maso, to já ale už nepamatuju, za mě na tom lidi vozili píci pro kozy a králíky). Asfalt neexistoval, všude byla dlažba. Vozík strašně skákal po dlažbě a dělal úděsný kravál.
Almárky byly staré, shnilé a v půli cesty se panu Srbovi jedna úplně rozpadla. Asi chtěl nějak rozpadlý úl sesadit dohromady...
Našel ho šofér projíždějícího auta, oabelného včelami, v bezvědomí.
Pan Srba to nejen přežil, probral se po pár dnech v nemocnici a jako mávnutím proutkem beze své těžké nemoci a v krátké době se vrátil do práce.
Obávám se ale, že takhle dobře těžké pobodání včelami obyčejně končit nebude.