Příspěvek: #1

(18.12.2020 10:45)Heteropteryx napsal(a):  Příkladem jsou například beztrnné ostružiny. Starší beztrnné odrůdy ostružin jsou sice beztrnné, ale chuťově za moc nestojí. Zjistilo se totiž, že geny trnitosti a chuti leží blízko sebe a často se spolu s trny odstranila i ta ostružinová chuť. Až když se na to přišlo, tak u moderních beztrnných odrůd je to už podchycené a chuť zůstává.

Ahoj Petře, odbočím od včel, mám ne moc dobrou beztrnou ostružinu, které jsou tedy ty "chutné" nové odrůdy? Děkuji za info, pokud znáš odpověď.

Příspěvek: #2

Tini: Tak jsem zjišťoval a omlouvám se za nepřesnou informaci. Od kolegy, který se věnuje profesně celý život drobnému ovoci jsem zjistil, že i ty nové beztrnné odrůdy ostružin chuťově za moc nestojí, ať už se o nich píše cokoliv. Pokud prý chce člověk chutnou ostružinu, musí akceptovat trny. Ideálně získat odkopek odněkud, kde ta ostružina roste padesát let... To že jsou sice otrněné, ale chutné staré odrůdy.

Příspěvek: #3

Díky, nenapadlo mne, že na ten dotaz ještě myslíš. Objednal jsem na jaro ostružinu s trny, tak snad bude lepší, než to co mám nyní a jak píšeš, ještě odkopnu od tchýně nějakou starší odrůdu, co mají na zahradě.
Hezký den
T.

Příspěvek: #4

(18.01.2021 9:57)Heteropteryx napsal(a):  Tini: Tak jsem zjišťoval a omlouvám se za nepřesnou informaci. Od kolegy, který se věnuje profesně celý život drobnému ovoci jsem zjistil, že i ty nové beztrnné odrůdy ostružin chuťově za moc nestojí, ať už se o nich píše cokoliv. Pokud prý chce člověk chutnou ostružinu, musí akceptovat trny. Ideálně získat odkopek odněkud, kde ta ostružina roste padesát let... To že jsou sice otrněné, ale chutné staré odrůdy.

Nemyslím si, že tohle platí obecně. Už před ww2 můj otec zasadil na zahradě kuturní ostružiny tak strašně trnité, že i jen výmladky v trávě byly nebezpečné. Rodily velmi bohatě a měly velké ovoce, ale silně nahořké a kyselé s docela houževnatým středem bez chuťi. To beztrnné moderní ostružiny jsou proti tamtěm sladká pochoutka.

Zahradu jsem prodal a vůbec nelituju, že jsem si neodkopnul tuhle ostružinu, kterou jsem nikdy u nikoho neviděl. Byla svým způsobem unikátní, když ničím jiným tak stářím přes 80 let.

Příspěvek: #5

tom.50: Jasně, ne všechny odrůdy jsou skvělé, některé nejsou skvělé jen v některých podmínkách. To už si každý musí vyzkoušet a najít, co mu chutná. Tohle byla prostě spíše obecná rada.

Vegetavině se rozrůstající rostliny tvoří časem celé "houštiny" jednoho klonu, odborně se tomu říká polykormony. 80 let na "nedobrou" ostružinu v zahradě to je dost. Na druhou stranu se předpokládá, že takto klonálně rozrostlé porosty rákosu v nejteplejších oblastech republiky tu mohou být už od pominutí poslední doby ledové a jejich stáří se blíží k 10 000 let.

Příspěvek: #6

Ostružinu jsme nechávali jednak - vzpomínka na tátu, jednak měla ovoce vždy - ptactvo si jí nevšímalo a rostla v koutě zahrady, kde ani nijak moc nevadila. Vlastně jen když se sekala tráva králíkům máma si to tam sekala sama a jako děti jsme nesměli. A taky, i když naše ostružina nebyla nic moc, pokud vím, tak ve vsi s asi tisícem obyvatel jsme měli ostružinu jen my.
V lesích tady tenkrát ostružiny nebyly vůbec, byla to vzácnost.

Příspěvek: #7

Mám asi 20 různých angreštů s trny a chuť výborná. Pak jsem někde pro zajímavost koupil a zasadil i 3 beztrné, ale chuť je tak mizerná a slupka tak kožovitě tuhá, že letos půjdou ven.

Příspěvek: #8

U mne hojně roste divoký angrešt, má jen velmi drobné trny, které skoro nepíchají, plody malé žluté vynikající chuti. Těch se dočkám jen výjimečně, když nepodlehnou padlí. Podobné je to se včelami, nezbude, než oželet některé výborné vlastnosti a preferovat přežití.

Příspěvek: #9

Pane Holube.

Udivuje mě co píšete o padlí. Můj otec přinesl těsně po válce ze zámeckého parku (obrovský park 78 ha, anglický typ, vlastně smíšený les) odkopek divokého angreštu. Měl děsně chlupaté plody s tenoučkou slupkou, chlupy hebce měkké a úžasnou chutí a netrpěl nikdy ničím. Keř byl hustý, obrovský, plody velikosti ptáčnic a možná o malinko větší (o hodně větší než v parku- tam to rostlo jen ve stínu pod vysokými stromy). Sladký. Nejlepší angrešt jaký jsem kdy ochutnal. Nějak se mu pověnujte, pohnojte ho kompostem, prostříhejte slabé a odumřelé větve. Odvděčí se.

Jo, plody na tom našem byly zelené a ani v parku nebyly žluté. Dozrával jakoby postupně, bylo dlouho na co na zahradu chodit. Plodil neskutečně hodně.

Stefanos

Dejte jim ještě šanci. Víte, máma chtěla furt ten keř divokého angreštu vykopat, přece byl chlupatý, divoký a nehezký a jí nechutnal (takovej blbej, v parku vykopanej plevel)...

Příspěvek: #10

(18.01.2021 9:57)Heteropteryx napsal(a):  Tini: Tak jsem zjišťoval a omlouvám se za nepřesnou informaci. Od kolegy, který se věnuje profesně celý život drobnému ovoci jsem zjistil, že i ty nové beztrnné odrůdy ostružin chuťově za moc nestojí, ať už se o nich píše cokoliv. Pokud prý chce člověk chutnou ostružinu, musí akceptovat trny. Ideálně získat odkopek odněkud, kde ta ostružina roste padesát let... To že jsou sice otrněné, ale chutné staré odrůdy.

Razím si svůj názor, vše záleží jak je buňka vyživována. Pokud je beztrnná ostružina bez valné chuti, může zato složení půdy pod ní. Je to stejné u kvality nektaru z nektárií posléze u medu. Bez správné výživy je i mizerně medu.

Příspěvek: #11

Slíbil jsem napsat něco o rybízech a angreštech.
Nejprve doporučím tuhle knihu: https://www.kosmas.cz/knihy/211425/netra...u-zahradu/
Četl jsem ji celou, určité kapitoly pak násobně a byl jsem překvapený. Je to kniha autora z USA a tam jsou exotikou rybíz a angrešty. V mnoha státech je dodnes zakázáno jejich pěstění. Protože přenášejí rez, jejímž druhým hostitelem jsou pětijehlicové borovice, které mají výrazný podíl v americkém dřevařském průmyslu a tahle rez je decimuje. Pro nás pěstitele je spíš problémem americké padlí, které výrazně snižuje výnosy. Buď musíte stříkat nebo se snažit pořídit modernější odrůdy, které jsou v tomto ohledu odolnější. Botanicky patří rybízy a angrešty do rodu meruzalka. Pro nás včelaře jsou přínosné květem v průběhu dubna a května. Pěstují se tu okrasný rybíz alpinský - kvete spíš nenápadně, často bývá v městských výsadbách jako živý plot. Je to dvoudomá rostlina. Dále americká meruzalka krvavá s nádhernými květy v odstínech červené (podle kultivaru) a meruzalka zlatá (krásné květy barvy zlatého deště). Obojí jako ceněné okrasné kvetoucí rostliny. Meruzalka zlatá je často podnoží stromkovitých rybízů a angreštů, někdy vyžene výhon a snaží se je přerůst. Z jedlých druhů má význam rybíz černý, existuje i forma se zelenými kuličkami v době zralosti (nemá někdo?), dále rybíz červený, který se pěstuje i v kultivarech s bílými a růžovými plody no a angrešt. Přes ptáky se všechny meruzalky rozšiřují semeny a občas vyroste kultivar, který je chutný. Já zatím měl tu smůlu, že tyhle rostliny, které jsem nechával, jestli nějaký použitelný výsledek budou mít, tak ovocem nestály za nic...
V rámci pěstění rybízů a angreštů na plody tu je jeden nešvar. Lidi se je bojí prořezávat, takže z keře je za 5-10 let džungle - plodí málo, malé plody, klesá výnos, chuť i aromatičnost plodů. Je třeba se nebát a prořezávat. Správně prořezávat. Černý rybíz a angrešt plodí na jednoletém dřevě. Tedy jeden rok vyrostou výhony, druhý rok se na nich utvoří květy a plody. Červený a bílý rybíz plodí na dvouletém dřevě. První rok vyroste "prut", druhý rok na něm vyrostou kratší větvičky a teprve třetí rok na nich květy a plody.
Při sázení těchto rostlin je třeba je oproti tomu, jak rostly asi o 5-10 cm utopit do hlíny. Dobré je je mulčovat trávou (já k tomu přidávám jako hnojivo vyvařené voští po tavbě vosku). Rozmnožují se snadno ve stáří dělením trsů, kdykoliv hřížením nebo zakořeněním ustřihnutého prutu ve vlhké zemině.