Příspěvek: #121

Kosmonaut ze včelařských potřeb Rovensko (Jahan) je za přijatelnější cenu. I s tou figurantkou.

Příspěvek: #122

Tak já se, přátelé, s žihadly nijak zvlášť nesžil. Ač včelařím od roku 83, stále se považuji za začátečníka a ke včelám chodím obrněný. Když jsme vytáčeli med, já fungoval v teplákové souravě + slabším overalu. A to i v + 30. Žena nejdražší kolem chodila v plavkách, a když ji píchla včela, tak na to reagovala jako na komára. A tak se stalo, že jednou ji bodla jaksi silnější včelka, a ženušce se začaly dělat po těle červené fleky, které poté začaly nabývat na objemu, a ona si začala stěžovat na dušnost. V té době jaksi mobily u nás neexistovaly a nejbližší telefon byl cca jeden km. Donutil jsem ji sníst dva Dithiadeny s tím, že pomalu slezeme do civilizace a zatelefonujeme pro záchranku. Asi za deset minut vše zmizelo tak rychle, jako naskočilo, takže jsme obrátili a vrátili se zpět. Od té doby se chovala obezřetněji. Já, i přes své brnění, každoročně tak pět žihadel obdržím. Vždy nateču na cca tři dny a následně splasknu, dithiaden nedithiaden. Je ale zajímavé, že když jsem před rokem zdvihal dva nástavky najednou, tak mi v rámci přísloví o líném, co se strhal, prasklo brnění a já obdržel minimálně 20 žihadel. (Na oněch místech se to špatně počítá.) Obával jsem se, že dojde k nějaké alergické reakci a naštěstí k ničemu nedošlo. Sedět jsem mohl. Kupodivu jsem ani neotekl. Potom jsem viděl, jak Vláda Lněnička, který chodí ke včelám snad jen v brýlích a trenýrkách, obdržel na úlech na ODChodov asi pět injekcí do obličeje. On sebou ani necuknul. Zpychl jsem a myslel si, když on, tak já také. A že mám asi to nejhorší za sebou. Šel jsem ke včelám naštěstí v kukle, ale v triku s krátkými rukávy, obdržel v mžiku tři žihadla a na tři dny otekl. Takže chodím ke včelám opět v brnění. Ale na všem je dobré vidět pozitivní stránky. Zase mám zadarmo saunu a odtučnovací kůru v jednom.

Příspěvek: #123

To je už posledné ked sa včelár strká do kombinézi, tam sa dobre potí a z toho aj smrdí, aspoň ho skorej napádajú včely.
To mosí bit dačo neskutočné ked na slnku je +38C..
Takí človek nech zanechá radšej včelárenie

Příspěvek: #124

Tak s tím absolutně nesouhlasím. Každý ať si včelaří v čem chce, případně v čem musí.
Někdo se musí chránit kvůli případným zdravotním komplikacím, jiný např. proto, že má strach či obavy.
Někdo se z toho dostane rychleji, někdo pomaleji a někdo nikdy a bude nosit kombinézu s kuklou a rukavicemi celý život.

Příspěvek: #125

(20.01.2014 19:41)Merkuri napsal(a):  Takí človek nech zanechá radšej včelárenie

Vojto, Vojto! Ak by si sa takejto filozofie držal, nikdy by si tu nič nenapísal..... Si naša perla!

Příspěvek: #126

Nejsem alergický, zatím. Chráním se. Celooblek je samohzřejmostí, ikdyž v těch letních vedrech to bylo vcelku nesnesitelné. Ale musím uvažovat. Potřebuju být funkční pro svoji práci. Takže celochrana je potřebná. Mohl bych to aj zkoušet, ale sem lekavej. když mě bodne leknu se, ucuknu. už se mi stalo že sem byl jen kukla triko kalhoty, ďoubla mě do předloktí, ja cukl upadl mě rámek a už sem utíkal za remízky se oblíct
Nepotřebuji dokazovat svým neoblečením jakej sem machr u včel. Každý ať sám za sebe chodí ke včelkám v čem uzná za vhodné.

Příspěvek: #127

Myslím, že věc oblečení je na každém zvlášť. Já loni zkoušel na svých včelách minimální ochranu - tedy tričko s krátkými rukávy a kraťasy a až na dvě žihadla od srpna až do prosince to bylo v pohodě. Ale pro jistotu klobouk a další oblečení vždy v pohotovosti. Ale u tchána na stanovišti bych to bez klobouku a dlouhých rukávů radši ani nezkoušel.
Pokud má někdo zdravotní problémy , tak určitě je lepší jim předcházet a chránit se. To v čem jde kdo ke včelám se musí rozhodnout sám. Je určitě lepší se obléci a chránit se, než nechat včelaření jen proto, že jsem alergický na bodnutí. Samozřejmě, pokud ta alergie bude velmi nebezpečná, je to na zvážení, ale jsou mezi námi tací, kteří prostě přestat nemohou - jsou prostě více závislí na včelách, než na životě.

Příspěvek: #128

Ja si chránim iba hlavu sieťou, aj to nie vždy. Inak chodievam v kraťasoch a krátkom tričku, ak to počasie dovolí, ak je počasie horšie, alebo včely veľmi agresívne, dám si mikinu. Poznám včelárov, ktorý si chránia celé telo kombinézou alebo plášťom. Nemyslím si, že je to zlé. Je úplne jedno, ako a čím si človek chráni citlivé časti tela. Názory, že včelárenie treba zanechať, ak človek nosí kombinézu sú scestné. Už i tak je málo včelárov a pri takom myslení by ich bolo ešte menej. Dobre, že ľudia to nevzdávajú len pre také somariny.

Příspěvek: #129

Já někdy v tričku a kraťasech,jindy v kombinéze,záleží na počasí a náladě včelek. Kuklu mám ale vždy,přeci jen oči jsou pro mě fakt dost důležité. Admine sorry,pozdě.

Příspěvek: #130

Stále stejně od počátku. Košili, mikinu na zip s uzavřením nad krk, na to klobouk s gumkou nebo šňůrkou na utažení, mikinu zasunout do nějakých kalhot, libovolné boty na ponožkách nahrnutých nanohavice kalhot, rukavice. Na nějaké to žihadlo i tak dojde, buď před a nebo po.

Příspěvek: #131

I když nejsem alergik a mám včely mírnější, většinou se oblékám do skafandru. Podle situace a nálady holek odložím rukavice. Párkrát jsem v létě zkusil jen klobouk a krátký rukáv, ale nešlo to. Přece jen jsem nad můj vkus inkasoval. Jak už tu bylo psáno výše, manželka při medobraní jen v krátkém rukávu, teplákáky a pantofle, odnáší plné rámky bez povšimnutí včel. Nemohl jsem se na to dívat a koupil jsem jí aspoň klobouk. Použila ho jednou na tři minuty a dostal jsem vynadáno, že se v tom nedá nic dělat. Připadám si jak pako, ale i dál se budu oblékat.

Příspěvek: #132

Ja používam biely včelársky overal, bielo-žltý s klobúkom. A keď sú "malé priateľky" jedovaté, tak sa nehambím za rukavice. Pripadá mi to "profesionálnejšie", ako dáke staré oblečenie, alebo montérky, aj keď čisté. Obídem sa bez pomocných gumičiek a šnúrok, nakoľko ten "mundúr" je na túto prácu predurčený. Nehrozí, že si niečo naň zabudnem.
A keďže včelárim víkendovo, prácu musím za víkend dokončiť, či sa to včelám páči, alebo nie.

Příspěvek: #133

Tu ma napadol vtip, ako sa množia ježi. Vééééľmi opatrne.

Pri včelách bol problém "kúpiť" žihadlo do tváre pred nejakým dôležitým rokovaním. Rokovanie potom začínalo a aj končilo v úľoch.

Příspěvek: #134

Nerad tvrdím něco, co není ověřeno. Ale právě proto tady vyslovím hypotézu a budu rád, pokud se ozvou ti, kteří mají podobné zkušenosti. Samozřejmě i ti, kteří s tím nesouhlasí.
Takže: Včely mají mimořádně vyvinutý čich. Jsou dokonce schopny, a to je ověřeno, rozeznat z dechu člověka některé zhoubné nádory.
To, co je dráždí a co někdy končí žihadlem, může být pach člověka, který se právě bojí.
Existuje rčení" zpotil se strachem. Není to právě "pach strachu", který včely dráždí?

To, co tady bylo řečeno neznamená, že tento pach byl měl být hlavní příčinou agresivity včel. Jde jen o pokus vysvětlit, proč se včely nevšimnou mne, nebo jiného včelaře( i když k nim přijdeme propocení) a proč ve stejnou dobu atakují některé osoby, které se jednoznačně bojí.

Příspěvek: #135

Ta hypotéza je v souladu s mým pozorováním studentů v Blatné i s mou osobní zkušeností. Když jsem se přestal obávat, zahodil jsem skafandr a žihadel je mnohem méně než před tím se skafandrem.
Ale vždy ke včelám přistupuji s respektem a s vědomím, že mají velký smysl pro černý humor.
Ivan Černý

Příspěvek: #136

V tomto případě svoji roji může hrát fakt, že včelař, který se přestane bát už trochu ví, jak se k včelám chovat a méně je stresuje.

---

Ale něco na tom asi bude, mladší syn by vlezl do úlu po hlavě, starší z nich má panickou hrůzu. Ten starší jednou překonal hranici strachu a šel se mnou do včel. Měl kombinézu mladšího bráchy, takže mu části těla vykukovaly. Včely byly jak andílci, já v kraťasech a v tričku, bez rukavic. Syn strál asi 2 metry za mnou a jak myslíte že to dopadlo? Já v pohodě, on se žihadlem .

Příspěvek: #137

Pozoroval jsem při práci už docela hodně včelařů a myslím si, že míra jejich zaskafandrovanosti příliš nesouvisí s úrovní jejich včelařské pokročilosti. Pár měsíců jsem pracoval u tuzemského profíka - toho času s pěti sty včelstvy - který dělal zásadně v kombinéze a rukavicích, protože se mu tak podle jeho slov s geneticky velmi rozmanitými včelami pracovalo mnohem rychleji. A pak jsem taky pracoval u zahraničního chovatele matek, který si zakládal na vyhrnutých rukávech a šortkách, "protože je přece chovatel těch nejmírnějších včel na světě". Když bylo jednou ošklivo, viděl jsem ho dostat najednou kolem padesáti žihadel a musím konstatovat, že to i u něj velmi zrychlilo obvyklé tempo práce. Příklad toho, jak se různými cestami dá dojít k témuž výsledku.

Příspěvek: #138

Taky musím ke včelám ve skafandru, v rukavicích. A to vždy - ať jsou klidné či neklidné. Útočí na mne vlastní včely i tzv. mírné u ostatních včelařů. Myslím, že problém je u mne ve složení (vůni?) potu. Zásadně útočí nejdříve na vlasy, obličej a ponožky (nejvíce potu?). Situaci nemění ani předchozí osprchování, ať už za použití šamponu a mýdla nebo jen čistou vodou. O strachu se snad u mne po cca 50 letech včelaření nedá mluvit i když podvědomí je těžko ovlivnitelné. Zajímavé je, že mne nemají rádi ani psi. Když nás jede skupina na kole a nějaký vesnický ratlík se rozhodne "zaútočit", vždy si vybere z toho množství lýtek právě mé. Já v tom vidím souvislost - něčím, nejspíše potem, dráždím říši zvířat...

Příspěvek: #139

Mě přijde normální se ke včelám obléct do včelařské blůzy s kuklou. Na nohy beru rifle, které mám jen ke včelám. Je to takové načichlé včelami. Možná je to tím, že když jsem se chodila učit ke včelaři, první slova byla: "Vezmu Vás sebou, jestli to myslíte vážně kupte si kuklu, oblečení nechám na Vás, ale já používám tohle a plně mi to vyhovuje, nebo Vám mohu půjčit." Popsal co nosí, proč mu to vyhovuje a já mazala do obchodu. Beru to jako samozřejmost, jaký učitel - takový žák. Automechanik taky nejde opravovat v kvádru.

Příspěvek: #140

(21.01.2014 13:46)MUDr.Vladimír Šumera napsal(a):  Nerad tvrdím něco, co není ověřeno. Ale právě proto tady vyslovím hypotézu a budu rád, pokud se ozvou ti, kteří mají podobné zkušenosti. Samozřejmě i ti, kteří s tím nesouhlasí.
Takže: Včely mají mimořádně vyvinutý čich. Jsou dokonce schopny, a to je ověřeno, rozeznat z dechu člověka některé zhoubné nádory.
To, co je dráždí a co někdy končí žihadlem, může být pach člověka, který se právě bojí.
Existuje rčení" zpotil se strachem. Není to právě "pach strachu", který včely dráždí?

To, co tady bylo řečeno neznamená, že tento pach byl měl být hlavní příčinou agresivity včel. Jde jen o pokus vysvětlit, proč se včely nevšimnou mne, nebo jiného včelaře( i když k nim přijdeme propocení) a proč ve stejnou dobu atakují některé osoby, které se jednoznačně bojí.

První z těch, co mě totéž co vy říkal byl můj tchán, když mne před pětadvaceti léty učil včelařit. Přišel ke mně do včelínu, deset minut (to nikdo po něm už ne) to vydržel a pak jsme jeli domů. Dostal jich hodně, řek, že jsou to špatný včely. Jinak to nesl velmi statečně.
Já si na ně zvykl, musel jsem. V tom prostředí se s tím nedalo nic dělat, leda kupovat veškeré matky. Několik, to nemělo význam.
Jdu do nich plně vyzbrojen a bez respektu a oni do mě taky, bez váhání. Nemusím se rozmýšlet, dělat něco pomalu a opatrně a práce jde velmi rychle.
Nyní bych už hodné včely nechtěl. Má to i své výhody.