Pokusný včelín Pekařov napsal(a):Východiskem podle kritiků má být optimalizované léčení včelstev (připouštějící určitou úroveň napadení po podzimním léčení) zejména organickými kyselinami a důsledná selekce varroatolerantních včelstev, kdy hlavním selekčním kritériem má být selekce včelstev schopných odstraňovat plod napadený roztočem.
...
Na rozdíl od kritiků jsem zastáncem naprosto důsledného dodržování stávající metodiky, jejímž cílem je naopak ochrana zimující generace včel a zejména minimalizace počtu roztočů přežívajících zimu.
Zastánce stávající metodiky tím pravděpodobně předpokládá, že mechanismus rozvoje parazita probíhá izolovaně v každém jednotlivém včelstvu. Na intenzitu horizontálního přenosu parazita nereflektuje. V našich chovech (mimo profesionálních) je vysoké procento včelstev reprodukováno rojením. Územně (to je podstatou) se jedná o významnou část. Můj odhad je 70 až 90%. Jak lze potom hovořit o tlumení na minimum. Odpůrci stávající metodiky a ani já nikoho nenabádají, aby si chovy ponechaly nějakou část populace roztoče přes zimní období. Jen se smiřují s tím, že to není jediné východisko, že to nemůže být preventivní jistotou. Zastánci stávající metodiky vyšetřují průměrný zimní spad za celou včelnici a nepočítají ta včelstva, která jsou v těsné blízkosti volně žijící, neošetřená. Příklad: můj soused má 45 včelstev 100% reprodukovaných rojením. Kdyby byla účinnost sběru rojů 50% a ze zbytku kdyby přežilo 20% do další sezóny, tak má ve svém nejbližším okolí 5 volně žijících varroasenzitivních neošetřovaných včelstev. Kdyby volně žijící včelstva uhynula na přemnožení roztoče spolu s parazitem, byla by metodika funkční. Problém je v tom, že celá populace roztoče ve fázi kolapsu emigruje do ostatních včelstev v okolí. To je první podstata selhávání stávající metodiky.
Pokusný včelín Pekařov napsal(a):Tam jde o základní zkoumání adaptivních znaků a účinnost jejich případného přenosu do dalších generací. Rozhodně se však tento přístup nemůže stát součástí oficiální metodiky tlumení nákazy používané na větším území. Tam by naopak vedl k vyšlechtění roztoče s maximální rychlostí množení a virulencí (schopností snižovat biologickou zdatnost hostitele- včelstva).
Že bude celý národ povinně šlechtit na VT, to asi nikoho zatím nenapadlo. Že bude celý národ chovat úzce geneticky omezený chov včelstev, to ano, ta snaha se realizuje. To, že včelař rozchová přeživší včelstva a včelstva s evidentně varroatolerantními znaky (či méně varroasenzitivní), nelze označit za šlechtění ale za jeho významnou podporu. Zvyšuje fitness včelstev ve svém okolí. Jedná se o náhradu přírodních mechanizmů.
Včelstva s VT znaky reagují citlivěji na zvýšenou virulenci parazita ale tato možnost je hostiteli odepřena, tento vývoj je stávající metodikou znemožněn. Významnou součástí komplexu varroatoletance včelstva je VSH, jíž charakterizuje vysoké procento odstranění vícenásobného napadení buňky parazitem, touto selekcí se snižuje jeho virulence.
Po hromadných kolapsech se u nás s podporou státu podporuje zpětné zavčelení nakoupenými oddělky. Tyto oddělky jsou transportovány napříč územím ČR. Tyto oddělky nejsou a nemohou být roztočů prosté. Řekl bych, že hlavně tato činnost a vzdálené kočování problematicky zvyšují virulenci parazita. Já proti tomu namítám a podporuji to, aby po úhynech se tím "rojovým" a též sofistikovanějším způsobem rozmnožily populace přeživších včelstev s podporou VT matek ze specializovaných šlechtitelských chovů. Omezit tak vliv varroasenzitivních populací, tedy všech, tedy i volně žijících. Jen tak se prodlouží reprodukční cykly parazita a bude lepší možnost reagovat při ošetřování včelstev. To je druhá podstata selhávání stávající metodiky.
Stávající metodika je založena na zimním monitoringu. Tedy půl roku předem diagnostikuji pouze dosažitelné populace hostitele. Odpůrci této metodiky doporučují diagnostiku populace parazita v sezóně a aplikaci přípravků plošně na malých územích. K tomu by měl sloužit kvalitní varroamonitoring. Stávající metodika neřeší aktuální stav nákazy v sezóně a aktuálně nutné zásahy.
To je třetí podstata selhávání stávající metodiky.
Stávající metodika (celková - ošetřování , chov, šlechtění) se netají tím, že nemá cíl, nenabízí žádné východisko. Její zastánci nás přesvědčují o tom, že už jsme v cíli, že tento stav je správný a trvalý.
To je můj osobní názor na problematiku stávající metodiky pro tlumení varroózy v ČR.
Pavel Holub