Pokusný včelín Pekařov napsal(a):Východiskem podle kritiků má být optimalizované léčení včelstev (připouštějící určitou úroveň napadení po podzimním léčení) zejména organickými kyselinami a důsledná selekce varroatolerantních včelstev, kdy hlavním selekčním kritériem má být selekce včelstev schopných odstraňovat plod napadený roztočem.... Tam jde o základní zkoumání adaptivních znaků a účinnost jejich případného přenosu do dalších generací. Rozhodně se však tento přístup nemůže stát součástí oficiální metodiky tlumení nákazy používané na větším území
Nejsem si jistý, jestli jde kritiků současné metodiky o „připuštění určité úrovně napadení v podzimní období“. Ono právě to přeléčení KM v létě vede ke snížení populace roztočů, ochraně zimní generace včel před roztočem (->viry). Na podzim pak postačí už jen jedna fumigace (narozdíl od tří) na dobití zbytku roztočů, není potřeba zimovat i roztoče.
Otázkou pro další výzkum je vliv samotné KM na zdraví včel – sníží viabilitu včely částečné poškození kyselinou? Zatím však zisk z KM výrazně převažuje nad ztrátou nebo poškozením zdravých včel. Snížení populace roztočů navíc vede ke snížení migrací mezi včelstvy, a tak vlastně i snížení páření nepříbuzných roztočů. Současná metodika vlastně nahrává nepříbuznému páření letních roztočů (pokud se nepoužije Gabon).
Kombinací léčiv se navíc snižuje samotná rezistence roztočů.
Pokusný včelín Pekařov napsal(a):...Zatím co v každé generaci jen část jedinců hostitele (včelstva) je vystavena působení parazita (roztoče), každý jedinec parazita je vystaven působení obrany hostitele. Selekčnímu tlaku ze strany hostitele jsou tedy paraziti vystaveni neustále...
S tím by šlo souhlasit, kdybychom věděli, zda opravdu každá kukla se roztoči brání. Kukly se asi samy o sobě roztočům nebrání (asi), ledaže by produkovaly látky, díky kterým by dospělá včela poznala, že je nakažená.
Kdyby byli roztoči ze strany hostitele vystaveni tlaku neustále, znamenalo by to, že každá dospělá včela má vysokou čistící schopnost, což nemá.
Pokusný včelín Pekařov napsal(a):Například včela, která je schopna odstranit plod napadený roztočem není v žádné selekční výhodě proti té, která tuto schopnost nemá. Jedinou možnost jak předat část svých "čistících" genů má v tom, že bude pečovat selektivně o plod svých supersester- tato schopnost však nebyla genetickými pokusy prokázána.
Vždyť nevím(e), od koho vlastně dědí geny VSH – od matky nebo otce? Technická inseminace by v tomto ohledu mohla velmi pomoci.
Pokusný včelín Pekařov napsal(a):...riziko tzv. superinfekce- několikanásobné infekce stejného hostitele geneticky nepříbuznými kmeny roztoče.
Pro nepříbuzné páření je především nutná opravdu vysoká koncentrace roztočů ve včelstvu, aby se v jedné buňce potkaly dvě samičky zakladatelky generace V.d. Takový stav lze eliminovat použitím léčiv, takže selekci kleštíka můžeme překazit. Léčiva můžeme střídat, takže ani nebudeme šlechtit rezistenci V.d.
Pokusný včelín Pekařov napsal(a):Pokud jsou totiž do včelstva vneseny subpopulace roztočů s odlišnou rychlostí množení, zvítězí vždy v selekci subpopulace nejrychleji se množící. Tato subpopulace totiž využije dobu plodování včelstva efektivněji (nebo časem včelstvo zlikviduje rychleji) než ta mírnější
Na jedné straně se budou roztoči více množit, čímž jich bude v buňkách více – více potomků. Potom ale budou spotřebovávat více živin (větší oslabení kukel – riziko nevylíhnutí) a také budou v buňce kálet. Neznáme přesnou příčinu VSH chování, možná jsou to právě ty roztočí výkaly, díky kterým dospělá včela pozná napadenou kuklu. Bohužel to není zatím příliš objasněno, mně osobně se to jeví jako nejlepší vysvětlení VSH. Pokud je to pravda, tak se roztoči s velkou rychlostí množení dostávají do nevýhody – jejich rodinky v buňkách budou dříve rozpoznány a zničeny.
Princip VT je právě v toleranci určité populace kleštíků ve včelstvu samotnými včelami. Jakmile včely budou „cítit“, že je tam těch roztočů moc – hodně dcer v buňkách, hodně foretických, tak to právě může vyvolat obrannou reakci VSH, příp. grooming. I když bude docházet k samovolné selekci roztoče na rychlost množení, včely jej budou schopny samy na určité hranici zastavit/eliminovat.
Vyšší populace roztočů ve včelstvu navíc ukazují rozdíly v jejich odolnosti na virózy. Ovšem, může být příčina v míře nakažení samotných roztočů. Na rozvoj viróz může mít ale vliv jiná mikrobiální nákaza, která vznikla v oblasti poranění roztočem – imunitní systém už nemá takovou kapacitu, aby zvládl bakterie i viry zároveň. Nemám teď na mysli hned Paenibacilla, třeba postačí i obyčejná E. coli.
Je jasné, že šlechtění včel na VT není pro všechny včelaře, ale zvládnutí varroózy během roku by mělo být samozřejmostí každého. Včelaři by se měli nad problémem naučit přemýšlet, nikoli slepě plnit příkazy „shora.“