Příspěvek: #1

Na základě připomínky hansse jsem vytvořil tuto anketu.

Věk uživatelů Včelařského fóra
Data jsem vytáhl z databáze. Je tam více údajů, jak v této anketě.

   

Příspěvek: #2

Jestli to stačí velmi stručně, tak mi je 38 let. Včelařím 9 let, aniž by kdokoli z mého rodinného okolí tento krásný koníček kdy provozoval. A je to znát, protože nemám na koho navazovat, všechno horko těžko zjišťuji a dělám pořád hodně chyb, na jejichž nápravu musím zase rok čekat. Třeba můj syn to bude mít jednodušší.

Příspěvek: #3

28, letos jsem začala, taky jako průkopník v rodině

Příspěvek: #4

Cca. 37, letos jsem pořídil první dva oddělky

Příspěvek: #5

Já včelařím od loňského roku. U nás včelařil jen můj děda (profesí zahradník), protože koupil zahradu, ve které byly úly i se včelama. Doprčic to už je tak střašně dávno. Měl tuším asi 5 budečáků. Pamatuji si matně, že jako malý kluk jsem ho vídával, jak koncem léta ohříval vodu a rozpouštěl v ní cukr pro včely. Krmil sklenicí kterou postavil před úly. Varroáza tehdy nexistovala. Říkal mi vždy: "Nelez k nim, nebo tě ňáká kousne!" Včelám říkal mouchy. Včelařil jen okrajově při zahradničení, takže jsem také tak trochu takový rodinný "průkopník". Teď mi je 41 a včely jsem si pořídíl loňské léto. Když to teď vidím tak, prestože si to nerad přiznávám, ve skrytu duše lituji, že jsem si včely nepořídil dřív.

Příspěvek: #6

Začal jsem vloni, předloni číst. Nikdo z příbuzenstava ani okolí nevčelařil. Jednou jsem našel v bazaru Včelařství a všiml si, že na meruňce nejsou včely. Nějakou dobu jsem uzrával, objevil web a ZO, krátká konzultace se včelařem a šel jsem do toho. Super rozhodnutí. Už včelaří žena i dcera. 45

Příspěvek: #7

Bylo by nevhodné, když jsem toto navrhl, se nepřipojit

Je mi 25 let a včelařím asi tři roky. Ze začátku mě donutila dědova zdravotní příhoda, která mu včelaření znemožnila. Jak jsem se včelařstvím (knihy a praxí) prokousával, stávalo se postupně jasným směrem, kterým se budu ubírat a troufám si říci, po zbytek života.
Včeličky jsou jako pitbull, kdyz se zakousnou, už se Vás nepustí

Příspěvek: #8

Mě ke včelaření přivedl děda, i když nikdy nevčelařil, naopak byl alergický na včelí jed. A navíc ani netuší, že mě k tomuto koníčku přivedl. Vždy se těšil na jaro, až začnou kvést jabloně, seděl pod stromy na lavičce a byl šťastný, jak to krásně kvete a včelky bzučí. To bylo pro něj to největší štěstí. Když v devadesáti letech zemřel, začal jsem na domě hospodařit s manželkou a dětmi. Na jaře jsme si sedli pod rozkvetlé jabloně a poslouchali. Já se udiveně ptal: "Slyšíte?" Dostalo se mi odpovědi, že nic neslyší. No právě, bylo ticho, jabloně kvetly a včelky nelétaly. Že by odešly s dědou? Rozhodl jsem se, že to tak nenechám, na naší zahradu bzukot včel patří. Zjistil jsem, že včelař na naší ulici včelstva zrušil a široko daleko žádný není. Začal jsem se zajímat, seznámil se se svým vrstevníkem včelařem a začal k němu jezdit na zaučenou. Dva roky teoreticky včelařím a připravuji se na svoji první opravdovou sezónu. Tak začnu tohle jaro, včelstva mám zajištěná, úly objednané. Už aby to jaro přišlo. Abych nezapomněl, je mi 39.

Dědo, děkuji a doufám, že to všechno sleduješ...

Příspěvek: #9

Díky, Jene, za tenhle postřeh, mám totiž stejnou zkušenost. Taky děda a stejně tak táta, před mnoha léty jsme spolu poslouchali a nasávali zahradu (a řeku), pak léta nic, hektika práce a převracení, hnízdění, ale najednou na zahradě to divné ticho ... ano, umřeli staří včelaři v okolí a bez toho bzunění najednou celek nebyl celkem ... A pak pivo s kamarádem, jenž od mládí včelaří (a my jsme se mu (trulanti) na vandrech a na vodě divili ... vždyť přece je to koníček pro starší pány). Po pátém pivu padlo pár doporučení, co si přes zimu prostudovat ... a na jaře přijel se třemi úly. Jsem mu velmi vděčný. Teď si jen vyčítám, že jsem nezačal dřív ... (58, věk je ovšem relativní oběma směry ...

Příspěvek: #10

Tak já se též přidám, ke včelaření mě přivedl můj kamarád, který mě urgoval dva roky, poté jsem podlehl a dnes nelituji!!!! Včelky jsou pro mě jako droga, jakmile jsem si ji vzal nemohu přestat. Mimochodem je mi 32.

Příspěvek: #11

Jiří Matl : Já jsem taky za truhlíka, když se před kamarády zmíním, že začínám včelařit. Ale my víme, jaká je to krása . . . Ve 30-ti jsem začal muškařit a propadl jsem kouzlu šumění řeky (tuším, že Míra.P taky muškaří). Teď ve 40-ti si pořizuji včely, další životní zlom. A říkám si stejně jako ty, mělo to přijít dřív. Ale ono to bude asi tím, že dozráváme a měníme pohled na svět, uznáváme jiné hodnoty než před lety. Ta hektika a hnízdění a následné několikateré přehnizďování mě taky potkalo, teď se to trochu zklidnilo a začneme si užívat bzukotu.

Příspěvek: #12

Přesně tak Honzo také patřím mezi muškaře.Teď už jsem díky včelkám neseděl doma u svěráčku rok a půl.
Prostě není a nebo už snad nebyl čas. Včelařina mi zajela pod kůži jako háček s protihrotem a nejde ven.
V loni jsem si ani povolenku nebral, protože to nemělo smysl. Pořád jsem stavěl úly, chytal roje a letos si po novém roku zaplatím zatím členský příspěvek a počkám do jara. Ze začátku, když jsem seděl s tátou u rybníka a čekali jsme na záběr, tak se mi v hlavě stejně už honilo, co ještě postavím, co a jak udělám a tak ta správná pohoda u vody stejně vzala za své. Měl jsem na té stoličce pocit, že zkrátka marním čas.
Jo se smyčkou nad hlavou a prutem v ruce se už dá odsunout myšlenka na včelaření do pozadí a užiju si to. Myslím si, že letos to přijde a bude návrat k vodě. Na vojně jsem také nechytal (no občas maličko na černo, jak se říká) to mě zajímaly spíš holky a radovánky a po vojně jsem opět začal. Na včelky mě navedl kamarád, který je v té době také neměl, ale dříve už včelařil. Také na zahradě nebylo na stromech vidět jedinou včelku, jen ty plané vosičky a mouchy a tak slovo dalo slovo a že to zkusím s jedním včelstvem za plotem, aby bylo nějaké to jablko na stromě. U nás v rodině kam pamatuju na všechny strany, jsem v tom průkopníkem a doufám, že můj klučina v tom bude jednou pokračovat.
Před pár dny mi bylo 38 let. Pivo mi chutná, holky se mi líbí takže zatím OK.

Příspěvek: #13

Šňůra nad hlavou, po pás v řece, to nádhera, že. Já jsem kvůli rekonstrukci domu dva roky proflákal, nebyl čas, tak jsem letos vynechal a na jaře zase začnu. U svěráčku jsem taky neseděl dva roky, ale už tuším, kde ho mám.

Příspěvek: #14

Já začal z „donucení“. Píši to záměrně v uvozovkách. Nikdo mne nenutil, ale můj děda si jednou loni posteskl, že nemá následovníka a pak už to jelo jako po másle.
Bylo mi nedávno 39.

Příspěvek: #15

Jak koukám, na prostou otázku se tu reaguje stručným CV, tak nebudu trhat partu. Dům jsem postavil, strom zasadil, potomky zplodil. Do svých třiapadesáti jsem o včelu nezavadil, prioritou byl život v přírodě - vandry, jeskyně, hory, lezení, divoká voda, přežití… apod. Před 2 roky včas nepodchycená LB nabourala imunitní systém a nastalo nucené přehodnocování. Život s včelami v přírodním duchu mi připadl jako přirozené nástupnictví. Protože, když mě honí naštvaná letka mám zas adrenalin na maximu!!!

Příspěvek: #16

Já včelařím tak asi od 15 let. Ale to bylo vždy takové včelaření na dálku (80km) v budečácích, které se včelami zbyly po dědovi. Moc jsem to neřešil, ani ve svazu jsem 20 let nebyl.
A v době kdy někteří ze svazu začali vystupovat, jsem tam já vstoupil. A pořídil si včely i doma, včetně nástavkových úlů.
Tak jsem ve svazu asi 8 let, včelař zpátečník, který nedá dopustit na dědovy budečáky, který nerad něco mění.
Jen s těmi roztoči mě to v poslední době nějak provokuje a snažím se v tom zorientovat a něco změnit.
Je mi 43
Radek Krušina

Příspěvek: #17

Když už je nadhozeno toto zajímavé téma, tak taky rád přispěji svou troškou do mlýna. Včelaři jsem začal někdy kolem 13 let věku a dodnes si pamatuju, jak zajímavě jsem ke včelařině přišel. Seděl jsem s kamarádem na rybách (jak jinak ) u rybníka a lovili jsme kapry. Bylo pěkné dopoledne, kapři nebrali. Tak jsme louskali špačky a vymýšleli nějakou klukovinu. Kousek od nás občas vyletovali vosy z díry v zemi, ale nevšímali se nás. Zato my jich ano. Od kolegy rybáře, který kouřil cigarety, jsme si nechali nafounout igelitový pytlík kouřem a vosy pěkně začali vyčuzovat. Následkem byla nucená evakuace asi pěti rybářů z okolí, neboť vosám se kouřová pauza pramálo líbila. Nedostali jsme nikdo žádné žihadlo, ale zato jsme s kamarádem schytali dost nadávek od ostatních rybářů. Mě však vykuřování hmyzu natolik zaujalo, že mě to přivedlo až ke včelařině. Zanedlouho jsem se přihlásil do včelařského kroužku na Základní škole, další rok s finanční podporou rodičů, zakoupil dva budečáky se včelstvy a začal sám a naostro, neboť jsem neměl na koho z rodiny navazovat. Mezi tím jsem vystřídal spoustu jiných zájmů od paraglidingu po pěstování marihuany. Většina zájmů mě z různých důvodů přestala bavit nebo jsem jich musel zanechat. Ale včelařím s většími či menšími úspěchy dodnes a to už 14 let. A baví mě to čím dál víc.

Příspěvek: #18

A kdo ti fouká dneska do pytlíku Pavlíku?
No musím se smát, protože ten dobrák, co vám ho nafoukl, se pak také asi stěhoval. No a tou mariánkou jsi předpokládám pak ládoval čouďák né? Vlastně proč to nezkusit a navodit tak včelkám při medobraní lepší náladu.

Příspěvek: #19

Tak já taky přidám trochu do mlýna. U nás v rodině včelařil můj děda, začal po válce s pěti včelstvy, po něm to převzal strejda a rozvinul to až na 35 včelstev, ale bohužel neměl následovníka. Já v té době, kdy jsem se to mohl od něho naučit, jsem měl jiné zájmy, auta, elektro, ryby, holky atd. Potom jsem stavěl svépomocí domek, začal podnikat v elektru. Mezitím strejda zemřel, včelky rozebrali jeho kolegové včelaři a ostatní výbavu jsem přebral a odstěhoval na půdu. Loni jsem po operaci páteře dlouho marodil a pomalu tu včelařskou výbavu opravil, při pár návštěvách u známého dlouholetého včelaře a kamaráda bylo rozhodnuto - na zahradě se objevila čtyři krásná včelstva a začali jsme s 10 letou dcerkou včelařit.
Je to super, nic krásnějšího jsem nezažil. Na zahradu se nám vrátily včely. A přišel jsem na to, že já v.l nezačal dříve. Spoustu věcí jsem naštudoval na netu, tady na foru a na jiných web. stránkách, ale nedůležitější je vlastní zkušenost. Člověk udělá spousta chyb a zbytečností, holky včeličky si nás vychovávají k obrazu svému. Žihadla jsou zdravá a už je nepočítam. Nejlepší je, se podívat do včelek před bouřkou, to každému vřele doporučuji. Nejlepší škola jakou jsem kdy zažil.
Dnes už z toho krásného vláčku nejde vystoupit a jsem rád, že snad budu mít následovnici, dcerka se fakt snaží a baví ji to. Ale málem bych zapoměl letos mi bylo 52.

Příspěvek: #20

Taky se trošku představím. Je mi 41 let a spolu se synem 12 let začínáme včelařit. Před více než 50 léty patřilo naše hospodářství mezi pokroková včelařství ve Slezsku. V té době můj děda obhospodařoval přes 30 včelstev a byl uznavaným včelařem. Jenže znenadání zemřel a můj otec všechno zlikvidoval. Nyní po 55 létech, spolu se synem a mým zkušeným bratrancem - včelařem jsme obnovilil včelařství na naší farmě, která se zabývá šlechtěním ovcí plememe Texel (http://www.texel.kvalitne.cz). Zatím máme zazimované 4 oddělky s matkami Sklenár a přiravujeme rozšíření na 6 včelstev. Včelařime v uteplených palubkových úlech na rámcích 39x24 v plodišti a 39x17 v medníku. Hospodařím na Těšínsku v nadmořské výšce 300 m.n.m. nedaleko Beskyd u říčky Stonávky. Členem svazu já nejsem, syn je nejmladší včelař v organizaci. Podle toho, co jsem slyšel a měl možnost poznat, tak naši včelaři jsou velmi pokrokoví a velice vstřícní. Rádi si vyměníme zkušenosti se začínajícimi včelaři z okolí.