Pokud je hladina vody pod úrovní hrdla, voda nevykapává (knot se samozřejmě nesmí dotýkat stěny úlů). Kdo nevěří, ať si to vyzkouší a uvidí sám. Snad nemusím vysvětlovat, proč jsou rozdíly ve spotřebě vody.
Samozřejmě, že včely nepotřebují dodávat vodu přímo do úlu. Ale to neznamená, že jim to nemůže pomoc. Do jaké míry je to pro ně přínosné, to přenechám k zhodnocení ostatním. Mně stačí to, že vím, že včely vodu z mého napajedla odebírají, a to poměrně ve velkém množství (i 300 ml za den!). Představa, kolik tím ušetřím včelám práce a jak jím tím zajistím klidnější rozvoj, mně stačí k tomu, abych pítka provozoval. Když má člověk čas, nebo lidi, kteří to udělají za něj (můj případ
, nevidím důvod, proč nevyložit to nevelké úsilí na zhotovení a provoz napajedla z PETky. Uškodit to nemůže, při nejhorším to prospěje
A jest-li mě toto hraní po čase omrzí, není problém PETky vyhodit do kontejneru, kde by skončily tak či tak, a je pokoj. Můžu tím tak maximálně přijít o čas (respektive můj děda, který je natolik ochotný, že vodu bude doplňovat za mě… já bych to stejně nemohl, protože budu v Praze na koleji).
Jinak co se týče přirozených napajedel, tak to mám perfektní. Břehy Labe zarostlé rákosem. Všechny moje snahy naučit včely na venkovní zdroj vody v blízkosti úlu byly marné. Různých prosakovacích systémů si skoro ani nevšimly, ani jezírko s lekníny je nenalákalo. Možná systém př. Křapky by byl nadějnější.
Ale holt rákosový břeh je rákosový břeh, i když je cca 150 metrů daleko