Včelařské fórum – o včelách a včelaření

Vážení přátelé, já poukazuji pouze na tu skutečnost, že včelstva, která doposud jen konvenční metodou ošetrujeme, nemají žádnou možnost varroatolerantní sklony vypestovat. Mezi námi je řada zkusených a vynikajících včelarú, šlechtěných dlouholetou praxí a nezčítatelnými zkušenostmi, kteří ale dnes rezignují, hledat cestu, která by umožnila včele rozumným zpúsobem roztoče kontrolovat.
Ano, cítíme se utahaný strachem, že nám rok co rok včelstvo zahyne. Jsme zcela ochrnutý, jakmile se na plence objeví nemilosrdná zvrhlost přírody v podobe roztoče. Ale múžeme opravdu s jistotou prokázat, že jsme si neudělali účet bez čísníka?

A proto budme vdečni za těch pár omámených nadšencú, naplnených zuřívou porcí ctižádostivosti a lásky k přírode, kteří se dnes za nás ženou na včelnici, s horlivou touhou zachránit umírající včelu.

(31.10.2012 8:58)František Kašpar napsal(a): [ -> ]

(30.10.2012 21:48)Debora napsal(a): [ -> ]Varroatolerancní chov vyzaduje trochu více práce a casu, mozná i méne medu........

Ještě bych tuto Vaši strohou větu doplnil o biologické znalosti a dlouholeté praktické zkušenosti, bez nichž jsou pouhé nadšení a proklamace spíše na překážku věci.

Debora to v kontextu s větou pana Kašpara napsala výstižně.
Je velká škoda, že se čeští profesionálové odmítají v problematice varroatolerance/senzibility angažovat. Jistě by měli lepší výsledky než laici, jen kdyby chtěli. Šlechtitelé, zodpovědní za věci budoucí, váhají, možná i zištně zpochybňují a přírodě nedají ani šanci se sebeméně projevit tím kladným směrem. Urputně brání v současnosti už nefunkční systém. Příroda to dává o to razantněji najevo.
V souladu s tím, co psala Debora si myslím, že nadšenci mají vyšší ambice než oni, neboť chtějí a jdou v souladu s přírodními zákonitostmi, nejdou proti ní.
Jako příkladu uvedu to, že prozíravý včelař nenakoupí ale přeživší rozchová. Už to je plusový krok. Uskrovní se v nárocích na zcela podružné kvality (rozbíhavost, bodavost, ...) možná zatím oželí i část medného výnosu a zaměří se na vitalitu a schopnost přežít, kteréž to kvality jsou u profesionálních výzkumníků na chvostu viz "6.2 Doporučené postupy" nové Plemenářské příručky. Když si někdo z chovu podle této příručky kupuje matky, tak jeho následný vlastní chov je k ničemu, neboť většinou jsou to totožné F1, všechny matky jsou sestry a jejich trubci z jiné linie bratři a jejich potomstva jsou citelně příbuzná až imbrední. Původu se nikdo nedopátrá. Vitalita je ..... Včelaři jsou pak závislí jen na 100%ních nákupech, tedy dost dobrá motivace nejít sám proti sobě. Plemenářská ročenka (jako u zvířat) neexistuje. Nezávislá testační stanice neexistuje. Čelní představitelé si na Apislaviích předávají medaile a proklamace a nekonkrétnosti jsou obsahem předních stran závislého časopisu.
Co asi můžete očekávat, když se trochu inteligentní laik seznámí se zaběhnutou českou praxí.
To je obraz, který já osobně vnímám.

(30.10.2012 17:30)Jozef 333 napsal(a): [ -> ]zároveň chceme a musíme byť zodpovedný voči sebe ale aj iným včelárom

Skoro z diskuse vyplývá, že stávající cesta - "léčení" včelstev od kleštíků - je z dlouhodobého hlediska velmi nezodpovědná. To jsem zvědav co budeme budoucím generacím včelařů jednou povídat

---

(31.10.2012 18:45)Debora napsal(a): [ -> ]A proto budme vdečni za těch pár omámených nadšencú, naplnených zuřívou porcí ctižádostivosti a lásky k přírode, kteří se dnes za nás ženou na včelnici, s horlivou touhou zachránit umírající včelu.

Jak pozoruji, jsou dnes v ČR minimálně stovky nadšenců, strhávají další... Pochopitelně jsou tady i ti, které včely živí (a není to asi úplně jednoduché živobytí), mají třeba úvěry. Ty by ztráta 90 % zničila (asi i výrazně menší ztráta). Co teď?

---

(30.10.2012 10:56)jdjd napsal(a): [ -> ]S tím časem to právě až tak zlé není - o tom právě vypovídají ostrovní bond testy anebo zkušenosti na afrických plemenech. Je to v řádu jednotek let. Podobně mluvil Keffus v Praze....

No pokud to tak je, pak jako jedinou smysluplnou dotaci do včelaření vidím - zaplatit profíkům 2-3 roky jejich příjem a neléčit... Je to dost odvážný nápad, ale třeba by pak začali matky nakupovat rakušáci u nás .

Keby som mal takých nadšencov v okolí včelnice,ktorý včelstvá neošetrujú a spoliehajú sa na to,že niektoré včelstvo klieštika rok dva zvládne bez ošetrenia,tak ho pošlem kade ľahšie.Na druhú stranu myšlienka to nie je zlá,ale izolovanie skupiny včelstiev opäť nič nemusí vyriešiť,pretože tieto včelstvá podľa Vás odolnejšie, po prenesení do zavčeleného územia si relatívnu odolnosť určite neudržia.
Aké máte vlastne výsledky,alebo máte len myšlienky a úvahy?
Nadšencov je medzi nami zopár generácii a pritom všetci do včiel tlačia prípravky,pýtam sa potom prečo?Na jednej strane rozdávajú súhlasné body,na strane druhej stačí zalistovať po stránke a zisťujem, že poniektorý tých jedov tlačia do včelstiev oveľa viacej ako ja,takže tomuto už naozaj neruzumiem.
Pokiaľ sa nemýlim,povinnosť ošetrovať včelstvá je u Vás organizovaných povinná,takže ako to chcete riešiť.Ohrozovať iných včelárov svojím prístupom,alebo trvale chovať a experimentovať zo včelami v oblasti,ktorá nie je v dolete včiel včelárov,ktorý by práve na Vás mohli doplatiť.Izolácia je slepá ulička,ohrozenie ostatných v zavčelených oblastiach tiež nie je riešenie,za ktoré Vás niekto bude chváliť.Nezávidím Vám tu vašu prácu,je to náročné,no nezávidím ani včelárom z Vášho okolia.Obdivujem Vás,ale len za odvahu a snahu niečo zmeniť.

už som to spomínal,v mojom dolete mám 20 rokov tvrdých bondtestárov..len nevedia že sa to tak volá ...takí prírodní včelári..v máji sú ako zmyslov zbavení,plní adrenalínu čo zberajú objavené roje..potom vytočit med zo slnečnice a koncom septembra zavesiť gabon..a dymiť ? "šak načo,šak ja som dával tí deščičky"(gabonové dýhy)..jari sa vždy nejaké včelstvá dožijú..ale vačšinou slabé..v máji sa všetko opakuje,tie rodiny čo prežili z minulého roka,sa dožívajú max do septembra..je to začarovaný kruh,z ktorého daní včelári nedokážu vystúpiť..Obrana je jednoduchá,v auguste mať včelstvá nabité zásobami..potom nešpekulujú rabovať a voziť si pasažierov domov..Bond test ktorý urobil Ruda Stonjek má cenu zlata..za to mu patrí vďaka..verím tomu,že by to na všetkých včelniciach dopadlo veľmi podobne,takže my ostatní nemusíme obetovať nič a máme výsledok,že v akom varroasenzitívnom stupni máme drvivú vačšinu našej včely..zadarmo a bez práce..to je v dnešnej dobe luxus..všetkým pátrajúcim včelárom po odolnejšom materiáli držím palce(sám sa tam plánujem zaradiťˇ),aj keď na druhej strane,mám obavy a tvrdím,že oveľa lahšie sa nájde odolná včela( pritom je to sakramentsky ťažké). ,než sa takáto včela udrží v úžitkových chovoch bežných včelárov..

(31.10.2012 18:45)Debora napsal(a): [ -> ]Ano, cítíme se utahaný strachem, že nám rok co rok včelstvo zahyne. Jsme zcela ochrnutý, jakmile se na plence objeví nemilosrdná zvrhlost přírody v podobe roztoče. Ale múžeme opravdu s jistotou prokázat, že jsme si neudělali účet bez čísníka?

Debora, tento manuál je pre mnohých užitočný http://issuu.com/milanbencur/docs/rot_cia_pod_a_nemcov
a sprievodné video k manuálu je zas tu http://www.youtube.com/user/pxsloot07

Trochu šlechtitelům rozumím. Ono není jednoduché vzdát se třeba i několik desítek let trvající práce, která byla nastavena hlavně na mírnost (samozřejmě vedle medného výnosu). Znamená to začít znova a upřednostňovat třeba čistící pud. Proto si myslím, že to bude až otázka nové generace.

Myšlenka, přenechat včelu sobě samotné je pro včelu zajisté milosrdná, ale pro každého včelare zcela utopická. Ale všem, kteří nechtějí udělat krok špatným směrem.
Já si nedělám žádné iluze, že mi v příštích letech na včelnici bude létat varroarezistencní včelka i když bude černá jako noc. Ona je trochu méně zdebilnelá šlechtením, je spořivejsí, přezimije na menším plodu, což práci trochu ulehčuje.
Samozřejme je VSH práce na mnoho let a více generací. Ale to není dúvod skládat ruce do klína a tvrdit, že to je práce až pro novou generaci. Doposud se nám jen podařilo zničit veškerou přirozenou VSH každé včely, kterou jsme strčily do úlu. Zamysleme se proto nad naším zpúsobem ošetřování včelstva a provaž me každý krok, který si dovolíme udělat v obýváku včely . Neboj me se adaptovat alternativní metody a setrit každou korunou, i když je lepší než euro.
Jiste tu nepíši nic nového, ale diskuse pana Cermáka s panem Dvorským považuji za dobrou odpověd na otázku, jak s roztocem zařádit. Tak mi tu nekdo prosím vysvětlete, proč někdo používá akarcidy?

Dovoluji si upozornit na výtažek z příspěveku (Varroatolerantní včely) a (Metoda chovu trubců - Metoda LBV), protože si myslím, že se to sem hodí

(07.01.2011 17:12)Čermák Kv. napsal(a): [ -> ]

(06.01.2011 23:50)Leoš Dvorský napsal(a): [ -> ]Já nemluvím o různé atraktivitě mezi dělničím plodem a plodem trubčím i když i ta existuje. Upozorňoval jsem na to, že vyřezáváním trubčiny likvidujeme i trubce geneticky cenné, kteří přežili kleštíka nebo by přežili. Ti ostatní totiž šíří geny, které s tzv. varroatolerancí nemají nic společného, nebo jen málo a pro chovatele cenní nejsou! Není náhoda, že kleštík určitou buňku s trubčím plodem napadne a druhou ne (už se skoro bojím napsat, že je tomu tak i u plodu dělničího). Vybírá si. Takže ti trubci, kteří to přežijí dále mohou šířit některé geny tzv. varroatolerance.

...v příspěvku L.D. uvedený mechanismus takový, že včely z plodového plástu odstraní kukly kleštíky napadené, což je VSH, je fungující přenos genů VT. Jenže ne tak, že by tyto geny nesl každý přeživší trubec, ale tak, že v takovém včelstvu je více trubců, kteří dostanou šanci spářit se s panuškami na trubčím shromaždišti než trubců ze včelstev varroasenzitivních (VS). Je to ovšem otázka několika generací selekčního tlaku, než VT trubci budou naprosto převažovat. Kdo zná pojem "fitness" (také "reprodukční způsobilost" nebo "adaptivní hodnota"), tak právě uvedené ho vysvětluje. Pokud ale včelstva ošetřujeme akaricidy, nemůže se tento způsob selekčního tlaku uplatnit, spíše naopak - umožňujeme šíření genů VS!!

a pan Texl má pekný video na jútubu, nevím jestli tu už na nej je odkaz, abych si zase nenachytala body


máte tu hodne krásných článkú, mám čtení na celou zimu

Čistokrevný Bond test, tedy bez jakékoliv chemie na našem silně zavčeleném území poblíž nějaké obce kde jsou nahusto včelaři by dopadl naprosto tragicky. Odhaduji, že v kritickém roce by bez jakékoliv chemie přežilo tak jedno včelstvo z 500 . Proto při BT musíme včelstvům trochu s chemií pomoci, protože testovat prázdné úly je dost velká pitomost. Sám jsem použi 2 x fumigaci, 1 x aerosol a 1 x Formidol někdy zač. července. I přes to byla úmrtnost vysoká. Na včelnici nejblíž včelařům uhynulo 30 vč/ 33. Na včelnici kde vzdálenost byla cca 1 km 17/33. Na včelnici v lese vzdálené od nejbližších včelařů asi 2 km 27/33. Takže první co mě napadlo a dodnes si to myslím je to, že mortalita včelstev je přímo úměrná vzdálenosí od nejbližší zavčelené vesnice, nebo souseda včelaře. Dále mě zarazilo to že zcela jednoznačně nefunguje to, co se běžně předpokládá. Např odělkům se přifařuje značná odolnost proti roztoči, ale při testech šly jako první. Rovněž zvýšený čistící pud a rozsáhlá šlechtitelská práce s tím spojená zde se projevila jako zcela neúčinná. Včelstva, která to měla po ins. matce zdědit šla také mezi prvními. A tak bych mohl pokračovat. Zatím BT mohu hodnotit jako skvělou zkušenost i když hodně drahou! A co dál! Testovat , ubírat chemii a úhyny nahrazovat odělky z včelstev s nejlepšími výsledky! Má li někdo lepší nápady, sem s nimi! Rozhodně se jim nebráním!!!

Rudo pro samotného včelaře lepší postup asi není, pak se dá taky spolupracovat a zakládat oplozovací stanice a ovlivňovat pomalu svoje okolí - nemyslím cpát jim matky zdarma, ale snažit se je přesvěčit na podobný styl práce, je to ale úkol pro Sysifa. Jen bych podotknul, že klasický čistící pud - hygienické chování nemá mnoho společého s VT znaky. Něco ano, alespon to vychází našim německým kolegům, ale jsou to vlastnosti směřující spíše ke klasickým chorobám plodu jako zvápenatění, mor včelího a některé virozy plodu.

Čo tak vzťah včela-klieštik na náhodu? Čítal som niekde, kde biológ prof. Flégr (ak sa nemýlim), napísal , evolúcia druhov skončila, takže nečakajme že svojimi smiešnymi bond testami "stvoríme" novú včelu.
Prof. Flégr si myslí, že pri vzniku nových druhov stojí náhoda-chyba, tak nám nič iné neostáva, len čakať na náhodu v prírode, ktorá vyrieši náš problém. Horšie je, že tá náhoda tak skoro nemusí prísť.

No co k tomu říct! Nejspíš to, že se musí makat a ne žvanit! A není vůbec chybou vydat se špatnou cestou na jejímž konci bude poučení a nasměrování jinam! Kdyby bond testy byly směšné, proč mají slibné výsledky? Já jdu makat a co si o tom myslí jiní je mi srdečně jedno! Změnit svět neumím a ani nechci! Ale mohu změnit k lepšímu hodně u sebe a doporučuji to i ostatním! Zdraví R. S.

Já se Vám přátelé omlouvám za ten hrozný překlad a poničenou čestinu, kdo má chut a možnost, at si to přecte v originálu.

http://kirkwebster.com/index.php/collaps...format=pdf

http://www.kirkwebster.com/index.php/col...beekeeping

Autor Kirk Webster: Collapse and Recovery

Na konferenci "včelařství bez léčby" v Leominster v červenci 2011, se jasně ukázalo, že lidé, kteří udržují již více let úspěšně a produktivne svůj včelín bez léčby, vymyslely postupy a metody, založené na vlastních a jedinečných pozorování a situacích. Tyto včelnice jsou rozprostřeny po celém světě v různých prostředích od vlhkých tropech v Jižní a Střední Ameriky, až k horké Sonora Desert v Arizoně, z vysokých nadmořských výškách na jižní Rockies do vlhkých deštných pralesů západní Washingtonu. Dále na východ se šíří z mírného pásma v Texasu, Severní Karolína a od Francie, az do Skandinávie a severní Nové Anglii s krátkými léty a tuhou zimou. Počasí a snúska medu jsou velmi odlišné, kazdopádne v celé této řadě míst existuje úžasná paleta metodiky pro získání medu, pylu, propolis, vosku, včel, matek a jedu na vcelnici .

Nicméně, objevuje se jedna věc, kterou všichny včelaři sdílejí - zkušenost, kterou každý včelar musí strávit, at se mu to líbý nebo ne, že každé včelstvo musí zažít minimálně dva cykly Collapse and Recovery (shroucení a rozvoje), než se mu podarí svůj život natolik stabilizovat, aby mělo nadbytek bez léčby.

Pro některé z nás, kteří opravdu nevěděli, co děláme, a kteří právě se včelarení začali, a jejichž včely měly opravdu velmi malou schopnost koexistovat s varroou, byly tyto cykly shroucení velmi dramatické - až katastrofální. Zatím co pro některé včelaře v Jízní Americe, byly tyto cykly velmi mírné, nebo dokonce neviditelný - protože Africanizované včely už měly vyvinutou schopnost koexistovat s varroou, a měly velmi rychlý reprodukční cyklus. To je pro nás důležitý postřeh: My dnes víme, že evropské včely mohou projít cyklem Collapse and Recovery, aniž by to pro včelaře způsobilo příliš mnoho hospodářských škod, pokud začnou včelařit s populací "divokého typu", která má již jakýsi rezistencní odpor k varroa vypěstován, a při rychlejsím rozmnožování včelstva.

Collapse and Recovery cyklus je prostředek, kterým hmyz udržuje přirozenou schopnost prežítí tím způsobem, že se snaží získát čas, který potřebuje na kompenzaci náhlých změn v jeho okolí. Hmyz je v určitých situacích nezničitelný, ale může se náhle stát velmi zranitelný, pokud se jeho životní prostředí radikálním způsobem změní. Někdy budou zdecimována celé populace, ale když jsou podmínky příznivé, jsou přežilci obdařeni neuvěřitelným potenciálem pro reprodukci. Tato skutečnost jim umožňuje rychle změnit genotyp a naplnit nový prostor v ekosystému a zároven aktivovat ohromující obranné mechanismy. Collapse and Recovery cyklus je důvod, proč je v některých letech těžké najít kobylky, ale v jiných letech zamořují krajinu. Zároven je to odpověd na otázku, jakým způsobem varroa najde imunitu proti všem jedům, ale zároven je to stejný mechanismus, který včele umožnuje koexistenci s varroou.

Musíme se nechat překvapit, jestli šlechtení včel na hygienické chování (VSH), počítání roztoče a nosema výtrusu, doprovázeno léčbou včel postačí, aby se jednoho dne mohla rozširovat bez léčby, aniž by musela projít fází Collapse and Recovery. Předpokládám, že to je cílem těchto programů. Možná jsou včely John Kefuss této cestě nejblíže. Jeho testování je nejefektivnější a jeho zkušební postupy jsou lépší než u kohokoliv jiného. Ale z jeho psaní a konverzace, se zdá být jasné, že jeho vlastní verze Collapse and Recovery ("Bond Test" a "Cave Man Genetika") byla sice hrozne těžká práce, ale zároven nutnost, než se mu testováním podařilo získat opravdu dobré výsledky. (Tady můžete vidět, jak každý člověk najde své vlastní oblíbené metody.)

I při každoročním konzervativním ošetrování včelstva jedy prochází naše včelstvo fází Collapse and Recovery. Já mám jen strach, že proces testování včel v průběhu ošetrování bude nekonečný, a stejně budou muset nakonec všechna včelstva projít cyklem Collapse and Recovery, jako včely neošetrené. Existuje príliš málo bádání, jak získat robustnější vcelu. Definice ekologického výklenku: "n" - rozměrný hyperprostor – ve kterém je "n" neznámé a potenciálně nekonečné číslo – by měl prokázat, že procedury ošetrování jsou skutečným problémem, a že všechny včely by měli mít možnost přizpůsobovat svůj život své dimenzi. Hodně času a peněz jsou věnována ošetřování a testování, přičemž by mohly být mnohem lépe investovány pro pomoc zemědělcům pči zkoumání důsledku pesticidů a jak možno pěstovat plodiny bez nich. Včelařství je pokrok, zde musí praxe postupovat rychleji, než věda. Důraz musí být položen na okamžité ukončení veškerého ošetřování a najít cestu zpět, jak pomoci přírode ke zdraví a odolnosti.

Vraťme se opět k případu mého švédského přítele Erika Osterlund, který mnoh pro včelu udělal. V mnoha zemích sledoval a dokumentoval práci včelařů bez léčby. Své vlastní včelnice zavčas připravil na příchod varroa. Již tři roky předem dokončil svůj víceletý úkol, shromáždit kolonie včel, které mají vitální schopnost roztoče přežít a převedl všechny plásty na velikost buňky 4,9 mm. Přesto pri prvním kontaktu s roztočem jeho včely hynuli, že musel na začátku programu roztoče zabíjet, aby mu všechny včely neumřeli, jako ostatní včely v Evrope a Severní Americe. Trvalo to ješte nějaký čas než se mu vyvinul nový vztah "host-parazit". Pro mě je to jen další pádný důkaz, že přírodní systémy pracují ve více dimenzích, než můžeme vidět a měřit.

Ale jakmile můze včela s varroou v životuschopném stavu koexistovat, pak zmizí pohled na roztoče jako na škůdce, a naopak zaujme roli přítele, spojence a rádce, který udělá většinu naší práce za málo nebo i zdarma, a ukáže nám co děláme dobře nebo i špatně. Z postavení jako "out-of-balance" parazita se stane roztoč nejdůležitějším tvorem a kamarádem včelare.
Ale příběh je stejný s ostatními viditelných i neviditelných živočichy, které považujeme za škůdce. Pokud se však naučíme s těmito potvůrkami zacházet jako s přátely a spojenci, a budem se od nich učit, máme šanci si vytvořit lepší zemědělství založené na kreativní a biologické energii. Pokud se to nenaučíme, vydáme se na sebevražebnou cestou - a budeme sdílet stejný konec, jako všechny zaniklé civilizace před námi.

Včelaři hrají ústřední roli v rámci potravinového řetězce, tak i v přirozeném ekosystém. Je na nás, abychom ovlivnit naší vládu. Můžeme hrát velkou roli v rozhodnutí, kterou cestu si zvolíme.

(02.11.2012 16:09)Debora napsal(a): [ -> ]Na konferenci "včelařství bez léčby" v Leominster v červenci 2011, se jasně ukázalo, že lidé, kteří udržují již více let úspěšně a produktivne svůj včelín bez léčby, vymyslely postupy a metody, založené na vlastních a jedinečných pozorování a situacích. Tyto včelnice jsou rozprostřeny po celém světě v různých prostředích od vlhkých tropech v Jižní a Střední Ameriky, až k horké Sonora Desert v Arizoně, z vysokých nadmořských výškách na jižní Rockies do vlhkých deštných pralesů západní Washingtonu. Dále na východ se šíří z mírného pásma v Texasu, Severní Karolína a od Francie, az do Skandinávie a severní Nové Anglii s krátkými léty a tuhou zimou. Počasí a snúska medu jsou velmi odlišné, kazdopádne v celé této řadě míst existuje úžasná paleta metodiky pro získání medu, pylu, propolis, vosku, včel, matek a jedu na vcelnici .
Nicméně, objevuje se jedna věc, kterou všichny včelaři sdílejí - zkušenost, kterou každý včelar musí strávit, at se mu to líbý nebo ne, že každé včelstvo musí zažít minimálně dva cykly Collapse and Recovery (shroucení a rozvoje), než se mu podarí svůj život natolik stabilizovat, aby mělo nadbytek bez léčby.
Pro některé z nás, kteří opravdu nevěděli, co děláme, a kteří právě se včelarení začali, a jejichž včely měly opravdu velmi malou schopnost koexistovat s varroou, byly tyto cykly shroucení velmi dramatické - až katastrofální. Zatím co pro některé včelaře v Jízní Americe, byly tyto cykly velmi mírné, nebo dokonce neviditelný - protože Africanizované včely už měly vyvinutou schopnost koexistovat s varroou, a měly velmi rychlý reprodukční cyklus. To je pro nás důležitý postřeh: My dnes víme, že evropské včely mohou projít cyklem Collapse and Recovery, aniž by to pro včelaře způsobilo příliš mnoho hospodářských škod, pokud začnou včelařit s populací "divokého typu", která má již jakýsi rezistencní odpor k varroa vypěstován, a při rychlejsím rozmnožování včelstva.

Collapse and Recovery cyklus je prostředek, kterým hmyz udržuje přirozenou schopnost prežítí tím způsobem, že se snaží získát čas, který potřebuje na kompenzaci náhlých změn v jeho okolí. Hmyz je v určitých situacích nezničitelný, ale může se náhle stát velmi zranitelný, pokud se jeho životní prostředí radikálním způsobem změní. Někdy budou zdecimována celé populace, ale když jsou podmínky příznivé, jsou přežilci obdařeni neuvěřitelným potenciálem pro reprodukci. Tato skutečnost jim umožňuje rychle změnit genotyp a naplnit nový prostor v ekosystému a zároven aktivovat ohromující obranné mechanismy. Collapse and Recovery cyklus je důvod, proč je v některých letech těžké najít kobylky, ale v jiných letech zamořují krajinu. Zároven je to odpověd na otázku, jakým způsobem varroa najde imunitu proti všem jedům, ale zároven je to stejný mechanismus, který včele umožnuje koexistenci s varroou.

Musíme se nechat překvapit, jestli šlechtení včel na hygienické chování (VSH), počítání roztoče a nosema výtrusu, doprovázeno léčbou včel postačí, aby se jednoho dne mohla rozširovat bez léčby, aniž by musela projít fází Collapse and Recovery. Předpokládám, že to je cílem těchto programů. Možná jsou včely John Kefuss této cestě nejblíže. Jeho testování je nejefektivnější a jeho zkušební postupy jsou lépší než u kohokoliv jiného. Ale z jeho psaní a konverzace, se zdá být jasné, že jeho vlastní verze Collapse and Recovery ("Bond Test" a "Cave Man Genetika") byla sice hrozne těžká práce, ale zároven nutnost, než se mu testováním podařilo získat opravdu dobré výsledky. (Tady můžete vidět, jak každý člověk najde své vlastní oblíbené metody.)

I při každoročním konzervativním ošetrování včelstva jedy prochází naše včelstvo fází Collapse and Recovery. Já mám jen strach, že proces testování včel v průběhu ošetrování bude nekonečný, a stejně budou muset nakonec všechna včelstva projít cyklem Collapse and Recovery, jako včely neošetrené. Existuje príliš málo bádání, jak získat robustnější vcelu. Definice ekologického výklenku: "n" - rozměrný hyperprostor – ve kterém je "n" neznámé a potenciálně nekonečné číslo – by měl prokázat, že procedury ošetrování jsou skutečným problémem, a že všechny včely by měli mít možnost přizpůsobovat svůj život své dimenzi. Hodně času a peněz jsou věnována ošetřování a testování, přičemž by mohly být mnohem lépe investovány pro pomoc zemědělcům pči zkoumání důsledku pesticidů a jak možno pěstovat plodiny bez nich. Včelařství je pokrok, zde musí praxe postupovat rychleji, než věda. Důraz musí být položen na okamžité ukončení veškerého ošetřování a najít cestu zpět, jak pomoci přírode ke zdraví a odolnosti.

Vraťme se opět k případu mého švédského přítele Erika Osterlund, který mnoh pro včelu udělal. V mnoha zemích sledoval a dokumentoval práci včelařů bez léčby. Své vlastní včelnice zavčas připravil na příchod varroa. Již tři roky předem dokončil svůj víceletý úkol, shromáždit kolonie včel, které mají vitální schopnost roztoče přežít a převedl všechny plásty na velikost buňky 4,9 mm. Přesto pri prvním kontaktu s roztočem jeho včely hynuli, že musel na začátku programu roztoče zabíjet, aby mu všechny včely neumřeli, jako ostatní včely v Evrope a Severní Americe. Trvalo to ješte nějaký čas než se mu vyvinul nový vztah "host-parazit". Pro mě je to jen další pádný důkaz, že přírodní systémy pracují ve více dimenzích, než můžeme vidět a měřit.

Ale jakmile můze včela s varroou v životuschopném stavu koexistovat, pak zmizí pohled na roztoče jako na škůdce, a naopak zaujme roli přítele, spojence a rádce, který udělá většinu naší práce za málo nebo i zdarma, a ukáže nám co děláme dobře nebo i špatně. Z postavení jako "out-of-balance" parazita se stane roztoč nejdůležitějším tvorem a kamarádem včelare.
Ale příběh je stejný s ostatními viditelných i neviditelných živočichy, které považujeme za škůdce. Pokud se však naučíme s těmito potvůrkami zacházet jako s přátely a spojenci, a budem se od nich učit, máme šanci si vytvořit lepší zemědělství založené na kreativní a biologické energii. Pokud se to nenaučíme, vydáme se na sebevražebnou cestou - a budeme sdílet stejný konec, jako všechny zaniklé civilizace před námi.
Včelaři hrají ústřední roli v rámci potravinového řetězce, tak i v přirozeném ekosystém. Je na nás, abychom ovlivnit naší vládu. Můžeme hrát velkou roli v rozhodnutí, kterou cestu si zvolíme.

V prostředí, kde je zavedena včela dojná je takový postup o mnoho složitější. Tam, kde koexistuje varroatolerantní včela sama se sebou, tam nedojde k dramatickému přemnožení roztoče, vztah hostitel-parazit se vyváží. Při koexistenci varroatolerantní včely se včelou dojnou k dramatickému přemnožení roztoče bude vždy periodicky docházet a vztah hostitel-parazit se nikdy nevyváží. Tedy ani varroatolerantní včela takový tlak neustojí.
Ještě vážnější problém je ten, že stávající zavedený systém ve včelařství by nejprve musel zkolabovat. Tedy systém výroby a distribuce akaricidů, systém produkce dojných matek, tedy byznys ve včelařství nejlépe prosperující. To je horší nepřítel než sám roztoč Varroa destructor.
U nás by tedy včely musely prodělat cykly tři. Měli bychom zase pozvat Johna Kefusse ale s větším koštětem.

Čo sa pre vás nazýva "neliečením" včelstiev? Je to včelárenie bez chemických prípravkov? Môže to byť vedenie včelstiev iba pomocou biologickej prevádzky, napríklad, kompletným odstránením plodu, atď., alebo prísnym dodržiavaním nezasahovať do života včelstiev, neošetrovať ich? To sú otázky, ktoré si kladiem desať sezón, čo sa venujem včeláreniu na prirodzenom diele, teda "v súlade s prírodou".
Každý včelár sa stará o svoje včely s láskou, no aj napriek tomu sa veľa včelárov stretlo s horkým nezdarom. Žiadny tvor nežije vo svete sám za seba, dokonca aj včely vytvárajú vo včelstve živý organizmus. Vzhľadom k tomu, ľudstvo ako celok sa musí zaoberať životným prostredím, v ktorom žijeme, a sú to predovšetkým otázky spojené s využívaním pôdy. Pôda je tá najdôležitejšia a nevyhnutná pre život. Na nej pestujeme jedlo pre seba, z rastlín a ich kvetov žijú zvieratá a hmyz. Pointou dnešného včelárskeho remesla je: - včelárenie nemôže fungovať bez liečby. Liečba tu bude musieť byť vždy. Žiadny liek, žiadne biotechnické opatrenie, vyrezávanie trúdieho diela alebo malé bunky, dokonca ani dobré zaobchádzanie so včelami zo strany včelárov, nemôžu zastaviť rozvoj. Tiež odolné chovy nepômôžu proti zlému zaobchádzaniu s prírodou. Vonkajšie vplyvy sú príliš silné. To znamená, že v intervale asi päť rokov sa vo včelárstve objavujú veľké straty včelstiev. Takže ani kyselina mravčia nie je o včelách. Prečo v približne rovnakých intervaloch zomierajú na celom svete liečené aj neliečené včelstvá?
Kyselina vínna, kyselina citrónová a huminové kyseliny vplývajú na zdravé mikrobiálne prostredie v úli. A mikróby zas pomáhajú k stabilizovaniu klímy pre zdravie včiel. Nielenže produkujú vitamíny, ako je vitamín K2, B12 a ďalšie, ale vyrábajú organické kyseliny, ktoré pomáhajú pri trávení. A produkujú enzýmy, ktoré rozkladajú jedlo a premieňajú ho na energiu. A produkujú tiež bielkoviny. A tu je miesto, kde to začína byť zaujímavé - skutočnosť, že niečo v strave včiel a úľových mikroorganizmov chýba. Je zrejmé, že mikrobiálne spoločenstvo v úli je narušené. Ale nielen tam - i v krajine okolo nás a v celom ekosystéme.
Čierne ovce vynikajú vďaka svojim vlastnostiam, nie sú reprezentatívne pre celé stádo. Každý včelár si zvolí metódu, ktorá mu ide najlepšie. Orientácia na prírodu bola pri mojom včelárení vždy a takto získané skúsenosti a postrehy považujem dnes za potrebné smerovať na riešenie nahromadených problémov vo včelárstve, ktoré sú obrovské. A moje malé úspechy, vedecky nezmyselné, sú pre mňa významné. Nakoniec, však včelárenie, to nie je žiadna veľká veda, ale remeslo. Internetové fóra, ako je aj toto, len dokazujú, že my, prírodní včelári, tvoríme už spoločenstvo, rovnako ako včely, čo je pre všetkých veľmi užitočné. Teraz vidím, že cesta "dobrého terapeuta" je dlhou cestou s malými krokmi. Som rád, že som vás všetkých našiel tu na fóre.

Je to tak. Člověk přesně neví co je z mikroorganismů ale i vyšších organizmů v úle a v blízkém okolí pro včely důležité. Jen si to myslí, a stále by vše desinfikoval, okolí nejlépe vydláždil a natřel vápnem. Mnozí stále nechápou tu moc přírody, která zajišťuje adaptování živočichů i do nám zdánlivě nemožného - jako příklad jsou některé druhy hlodavců a vlašťovky v místech zamořených radioaktivitou u Černobilu. V jednom dokumentu ukazovali, že ty místní, které se zde narodily, jsou odolné a nedostávají nemoci z ozáření, kdežto stejný druh dovezený je dostane, a nejen to, dokonce potomci těch odolných, ale vychovaných v prostředí nezmořeném a teprve později sem navrácené tu nemoc dostanou. Toto dokazuje, že imunita je nejen vrozená, ale především získaná v raném věku živočicha (a to včetně odolnosti proti záření). Z tohoto pohledu naše desinfekce, které jsou někdy až přehnané, vedou ke kolapsům jelikož včely narozené v čistém prostředí si nevypěstovaly v mládí tu správnou imunitu. Ano vše je o balancování a nic není černobílé. Je nepřípustné mít plást v úle 10 let bez obnovy, ale ani opak, každý rok možná i dva měnit dílo může podporovat "skleníkové" včely náchylné na mírný vánek. Stejně tak desinfekce úlové sestavy a přemrštěné léčení KM může do určité míry způsobit chov takovýchto skleníkových včeliček a o léčivech proti VD ani nemluvě. Z tohoto hlediska se mi jeví chovat včelstva tak, aby se mohli setkávat s tlakem jiných organismů a pouze řešit extrémy - je to běh na dlouhou trať, ale na konci bude včela schopná přežít v přírodě.

Ještě bych rád dodal:
pokud si někdo koupí jednu či dvě varroatolerantní matky s tím, že jejich včelstva ve společnosti se stovkou dojných včelstev v doletu obstojí, že je nebude muset ošetřovat, tak bych ho rád vyvedl z omylu. Včelaření je nejen o společenství včelstva ale i o společenství včelstev.

Ano Pavle, más pravdu, bastardizace je neopominutelný problém na této ceste, obávám se napsat, ze mozná problematictejsí, nez roztoc sám od sebe. Podle mého názoru potrebujeme v Cechách novou chovnou stanici v chránené oblasti.

To je také jeden z důležitých pohledů. Bastardizace probíhá oboustranně. Pro někoho legrace a provokace, pro jiné noční můra. Proto lidi, včelaři jsou největší brzdou v pokoření roztoče. Dva tábory tlačí káru opačným směrem.

Mým minulým komentářem jsem chtěl zdůraznit také to, že např. dvě osamocená varroatolerantní včelstva budou v kondiční výhodě vůči kolabujícímu okolí. To je pak postaví do role "sběrného tábora uprchlíků" s nimiž migruje nespočet roztočů a tomuto tlaku pak vzápětí také podlehnou.