Alberte, díky za připomínku, možná jsem to jen příliš stručně a nepřesně formuloval a vidím, že jsou možné různé výklady.
Logika je potvora ...
Podle ní bych já, jenž nechová včely jen pro med, nebyl včelař.
Ale myslím, že snad je zjevné, o co jde. Ano, včely chováme v úle (někteří v brtích ...). Je to problém, když srovnáme, jak žijí v dutině. Ale nic s tím moc nenaděláme, holt je chováme v úle, často i u domu, na rozběrném díle. Tak i já, na volné stavbě ...
Pořád ale jde najít schůdný kompromis, jak je poznávat, neškodit jim zbytečně, nestresovat je (stres je skutečně pro včely zhouba), starat se jen tam, kde je to třeba a prostředky, jež jsou co nejšetrnější.
Zkušenosti mnoha kolegů, kteří tuto cestu nastoupili, hovoří o tom, jak zajímavým způsobem se jejich včelstva zvedla a jak se změnil jejich jaksi celkový projev. Těžko se to definuje, navíc na toto psaní moc spěchám, takže jen takto. Ale mám tuhle zkušenost taky. Uvidím, jak to půjde dál ...
Když si vezmeme, kolik různých fíglů, zásahů a vpádů do včelí komunity doporučují současné metodiky ... A většina z nich zřejmě není vůbec potřeba.
Hloupostí a chamtivostí jsem třeba myslel právě nesmyslné zasahování do fungování superogranismu, jenž sám dobře ví, jak na to, když mu k tomu dáme šanci. A chamtivostí třeba vydrancování zásob včelstva kvůli zisku z medu. Následné nedoplnění zásob (vždyť ony si něco přinesou ...). Nahrazení jejich vlastních zásob cukerným roztokem, místo abychom je nechali zimovat na tom, co si nanosily a co jim velmi prospívá.
Škodíme jim i venku tím, jak jim likvidujeme pastvu, pereme chemii furt a všady. A t. d.
Na té tříbodové stupnici medař - medař-včelař - opylař jsem tak nějak mezi. Ano, jsem včelař. Nejsem medař, ale snažím se, aby se se mnou moje včelky podělily o svůj med.. A mám v sobě i kousek z opylaře ...
. A snažím se v tom systému najít pro sebe schůdnou cestičku.
Nikoli liberální. Konservativní ...
Jiří